Bakugo a já

37.

Otevřela jsem konverzaci a zase rychle po přečtení zprávy zavřela a odhodila mobil.

Propukla jsem v nehorázný pláč a sekla sebou na zem. „...Proč?!" Křiknu po pokoji při uvědomění si, že Bakuga už nikdy neuvidím.

Brečím dost hlasitě, to nejspíš přivolalo Minu. Uslyším klepání a než stihnu odpovědět, dovnitř vtrhne Mina. „Co se stalo?... Celý den slyšíme tvůj brek." Mina má kvůli mně taky slzy na krajíčku. Nejsem schopná mluvit a tak k ní jenom dojdu a obejmu.

Musím jí to taky říct... nejjednodušší je podat mobil s konverzací. A tak to taky udělám. Pustím ji z objetí a pomalým krokem dojdu k odhozenému mobilu a najdu zprávy. Otočím display k ní. Mina si pomalu mobil převezme. Listuje už několik minut konverzací a slzy ji pomalu tečou po tváři. Já nejsem o nic pozadu a brečím znovu s ní. Najednou mobil pustila na zem, pravděpodobně už dočetla. Přiběhne ke mně a silně mě obejme. „Jak? Proč? Však-" kvůli breku nebyla schopná už ani mluvit.

-

Uplynulo už několik dní... celý dny ležím jen v posteli. Mamka si mě odvezla domů a tak nechodím do školy. Ostatní to už taky vědí, řekl jim to nedávno Aizawa. Co tak vím, nikdo se teď není schopný učit a tak je učitelé tolik nezatěžují se slovy „Budete do dohánět v červnu"

S Mitsuki je v kontaktu máma. Vždy když jí napíše, ukáže mi konverzaci. Za pár dní by měl být i pohřeb. Jsme tam pozvaní i s pár lidmi ze třídy. Nechce se mi tam ale zase chce, je komplikované se s takou věcí srovnat.

Vždy k večeru kdy mám jít spát se mi vybavují ty nejhorší věci co jsem udělala. Nejvíc si vyčítám, že jsem šla do sprchy místo toho abych byla s ním. Je to moje vina, že tu už není. Kdybych nebyla blbá dohlédnu na něj a nenechávám ho s jeho myšlenkami. Máma s Mitsuki sice říkají, jak za to nemůžu, a jak jsem ho zachránila... ale přeci kdybych ho zachránila tak by tu byl ne?

-

Právě je zase večer a přemýšlím nad věcmi co jsem měla udělat jinak. Slzy mi opět tečou po tvářích, ale kapesníky nikde. Zvednu se tedy z postele a v teplácích a tričku co patřilo Bakugovi vyjdu po baráku hledat kapesníky.
„Ahojky sluníčko, je ti už lépe?" zeptá se mě mamka, když si mě všimne procházející po chodbě. Nechci být zlá a ignorovat jí, když se o mě tak stará a tak zajdu k ní do obýváku. Mamka sedí v křesle a vypíná televizi, kvůli klidu. „Joo, už je to lepší" až na to, že není.
Nasadím lehký falešný úsměv a posadím se na gauč kousek od ní.

„Psala mi Mitsuki... tady" přeruší ticho a předá mi mobil. Byla to pozvánka na zítřejší pohřeb. Pár slz mi opět uniklo. Někdy se až divím jak se možný, že mi slzy vůbec ještě tečkou, když brečím skoro furt.

Mamka mi podá novou krabici kapesníků a tak zase odejdu. V pokoji seberu mobil z poličky a kouknu jestli mi někdo psal. Mina se ptala jestli ji vyzvedneme, že je taky pozvaná a nemá se jak dostat. Bez přemýšlení jsem napsala ano a dál to nechala. Odložila jsem opět mobil a šla si lehnout.

Ráno mě mamka vzbudila už v 6, aby jsme to všechno v pohodě stíhali.
V koupelně jsem se zhrozila sama sebe. Rychle jsem zalezla do sprchy a umyla si vlasy. Obličej jsem vyřešila korektorem a na řasy použila vodotěsnou řasenku.

Těsně před odjezdem jsem oznámila, že musíme vyzvednout i Minu. Naštěstí s tím neměla problém.

Dorazili jsme, všude bylo spousty brečících lidí. V dálce jsme zahlédli Mitsuki, proto jsme se vydali za ní. Popovídali jsme si a byl čas na to na co jsem nebyla připravená.

S Minou a mamkou jsme si stoupli někam opodál. Chlápek předal urnu Mitsuki a ta ji s pláčem uložila do hrobu. Všichni brečeli a byli smutní. Strašná atmosféra. Začalo se mi dělat blbě ze stresu a z pocitu viny. Zkymácela jsem se k zemi a omdlela.

Probudila jsem se až v nemocnici. Hned jak si tam všimli, že jsem vzhůru se mě začali vyptávat na spousty věcí.

Po pár hodinách mě pustili. Vyzvedla si mě mamka a nařídila, ať chvíli počkám v autě.
Přišla jsem si víc mrtvá než kdy jindy.

Byla jsem tak zaujatá hleděním z okýnka, až jsem si nevšimla mamčina návratu.
„Taaak, zařídila jsem ti terapie... myslím, že ti dost pomůžou. Nebudeš na to sama" usměje se na mě a vyjedeme směr domů.

_____________konec_____________