My alcoholic boyfriend//Karlnap

Four

FLASHBACK

,,Já jsem pojebná sázka, viď?" Řekl Karl se slzami v očích.

,,Karle, jak dlouho spolu chodíme? Dva měsíce?" Sapnap se zvedl ze židle ale když Karl couvl o krok dozadu uvědomil si svoji chybu a zase se posadil. ,,Chtěl jsem tě dostat násilím do postele? Řekni? Byl jsi u toho když jsme se vsázeli? Nebyl. Tak prosím, věř tomu že jsem od toho jak dávno upustil. Od té doby co jsi mi řekl že jsi Asexual tak to neplánuju. Nic jsem za to nedostal a ani nic nedostanu. V té sázce jasně znělo "připrav ho o panictví" ne choď s ním. Nikdy bych ti neublížil a nikdy bych tě ani neopustil." Řekl Sapnap.

,,To je úplně jedno. Tady hraje roli to že jsi na to kývl a pak jsme záhadným způsobem spolu začali chodit." Řekl Karl.

,,A kdo ti tuhle hovadinu nakecal?! Budeš věřit mně nebo někomu?!" Řekl jedovatě a s křikem Sapnap.

,,Nekřič na mě když jsem s tebou do teď. Mluvil normálně." Řekl Karl. Slzy mu tekli po tvářích a nechtěl si je setřít. Ani nevěděl proč.

,,Promiň. Ale vážně. Byl jsem na mol a nevěděl jsem co dělám." Řekl s klidem ale zároveň i se vztekem ve hlase.

,,To je zajímavé jak jsi to všechno pamatuješ. Jak ta sázka zněla a kolik za to dostaneš." Řekl Karl.

,,Víš ty co? Já půjdu k našim a ty jsi sem pozvi třeba toho kluka z knihovny jak se kolem tebe pořád motá." Karl se na něj chvilku koukal s otevřenou pusou, pak se rozbrečel a rozeběhl se do ložnice. Popadl skate, klíče, sluchátka a telefon. ,,Karle, Karle, počkej. Já to tak nemyslel." Bylo pozdě. Za Karlem se zabouchli prudce dveře. A s prásknutím opustil bytový komplex.

Pov: Karl

,,Do hajzlu." Zanadával Karl nahlas. Baterie telefonu mu hlásila 22%. Stejně si do něj zapojil sluchátka a pustil si do nich písničky. Naskočil na skate a jel. Měli byt kousek od kraje města a tam teď Karl mířil. Netušil co tam bude dělat ale chtěl tam. Kolik tak bylo hodin? Karl se podíval na telefon. 22:54. Byl unavený ale potřeboval ven. Potřeboval si všechno probrat v hlavě. Sapnapa miloval ale tohle bylo trochu moc. Měl by věřit spíše jemu než kamarádovi Georgovi který ale u sázky téže nebyl. Dozvěděl se to od jeho přítele Claye, který sám se Sapnapem sázku uzavíral. Karl cítil jak ho štípají tváře protože tam měl cestičky od slz které nechal zaschnout. Chtěl že až se vrátí domů tak tam Sapnap pořád bude a Karl se mu za všechno omluví. Sice asi neměl za co ale to je jedno. Chtěl aby zase všechno bylo dobré a ani jeden z nich nemusel tento problém řešit. Chtěl zase usnout v Sapnapovém náručí které by aspoň pro dnešní noc bylo polovičně zaplněno láskou. Karl se zastavil u osvětlené cesty která vedla někam za město. Bydlel tady teprve pět měsíců tak by mohl zase prozkoumat něco jiného. Zatočil do cestičky a jeho prkno pod ním mu okamžitě dal najevo hrubší povrch než je asfalt. Okolo této cestičky byla tma. Okolo byli stromy a všechno to naplňovalo takovou zvláštní atmosféru. Karl jel pomalu kdyby se mu náhodou něco nelíbilo tak aby mohli v pořádku zastavit a otočit se. Cesta nabírala temnější pohled na věc když lampy na nějakých úsecích přestali svítit když okolo nich Karl projel. Když se takhle před ním najednou celá cesta zhasla. Karl se rychle zastavil a koukal se na postupně zhasínající světla před ním. Otočil se za sebe a tam byla tma jak v pytli. Měl dvě možnosti. Jít pomalu po svých a svítit si mobilem nebo. Co to tady vymýšlím. Žádná jiná možnost v tu chvíli nebyla. Karl nevěděl kam jde. Prostě šel po štěrkované cestě a kdyby pocítil jak se povrch pod jeho nohama změnil tak pocítil že jde špatně a zase se vrátil. Měl divný mraziví pocit který ze každým krokem zvyšoval. Jít po tmě není úplně hezký nápad, ale co měl dělat? (Jasně, chápu, nejezdit tam) Šel takhle chvíli a pak uslyšel jak se za ním něco pohnulo. Znělo to jako chození po štěrku. Na kterém byl. Nechtěl se otáčet a jen zrychlil chůzi. Uslyšel to znova. Tohle už nevydržel a otočil se. Nic neviděl, ale i tak tu byl ten pocit jak na něj někdo kouká a to se mu nelíbilo. Začal utíkat. Štěrk se mu pod nohama změnil na trávu ale on utíkal dál. Praskání větviček pod ním mu napovědělo to že byl v lese vedle cesty. Do pici. Tohle nechtěl. Ale nechtěl ani se vracet na cestu. Běžel ze strmého kopce a nevěděl kudy kam. Přestával mít kontrolu nad svýma nohama a jen běžel. Najednou se mu zlehčili nohy a začal přepadat do předu. Skateboard mu vypadl z ruky a on se svalil na zem. Náraz se snažil zpomalit rukou. Což se mu nepovedlo a náraz byl ještě více bolestivější. Za chvilku Karl byl na zemi a nebyl schopen vstát. Bolela ho noha a ruka. Rukou, která ho bolela míň, si vytáhl telefon z kapsy a našel kontakty. Našel si Nicka a klik na tlačítko odeslat moji polohu. Pak už jen koukal na kolonku která hlásila odesílání. Odesláno. Karl teď mohl jen doufat že zůstal ve městě nebo že neusnul.