Vždycky jsem byla malá, nevýrazná holka, která mluvila potichu. Bála jsem se vyjádřit, protože jsem nechtěla, aby si náhodou o mě lidi nemysleli něco zlého. Brunetka, žijící na jihu Čech.
Můj otec je slovák, mamka češka. Mám starší sestru, která se narodila na Slovensku. I já jsem měla být slovenka, ale osud tomu chtěl jinak a já se rozhodla přijít na svět o měsíc dřív, když naši byli na kukandu u babičky z mamky strany.
Na svět jsem přišla předčasně a uspěchaně a toto mi zůstalo i do mé dospělosti. Celý život funguju na principu – prvně jednám, potom přemýšlím.
Zdá se vám, že jednou povím něco a potom to něčím vyvrátím? Jo, to jsem celá já. Zvykněte si.
Naši se rozvedli, když mi byly tři roky. Odešly jsme s mamkou a sestrou do Čech k babičce. Neříkám nic, naše dětství nebylo jednoduchý. Když mi bylo 9 let, narodila se nám sestřička. Malá, uřvaná potvorka.
A tím moje krásný dětství skončilo. Zůstali jsme samy čtyři holky, ale s životem jsme úspěšně bojovaly.
V osmnácti se mamka rozhodla, že chce bydlet se svým přítelem, kterého měla už tři roky na Moravě. Jenomže co se mnou? Byla jsem v půlce třetího ročníku, byla blbost přecházet na jinou školu. Takže jsem šla na intr, abych si školu dodělala.
V té době jsem měla už tři roky přítele, říkejme mu třeba pan D. Proč D? To se dozvíte v následující kapitole.
ČTEŠ
Proč ne?
عاطفيةProč v ničem nevidíš dobro? Proč ve všem vidíš jen komplikace? Proč jsi tak milá a hodná? Proč se bojíš ozvat a říct si o to, na co máš právo? To jsme my. Dva blázni, co se našli. Ona, která pracuje. On, který studuje. Šest let rozdíl. 300 kilometr...
