Černé košile

2

llaria

Saša od nich odešla, teď je to na mě. Snažím se nenápadně dostat ke skupince mladých kluků. "Jdeme dozadu" zavelí ten, který dal Saše prachy. Kluk se rozejde k velkým černým dveřím které vedou do skladu.

Jakmile všichni prošli, dveře se s zhoupnutím zavřely. "Sakra" zakleju a opřu se o stěnu.

Kluci se za deset minut vrátili s červenýma očima a s úsměvem na tváři. Vypadají že jsou v pohodě pomyslela jsem si a šla na bar pro vodu.

Seděla jsem u baru a brčkem ucucávala vodu. Pohledem jsem neustále vyhledávala partičku kluků, kterým Saša prodala LSL.

Po půl hodině jsem napsala Saše že je vše ok. Ozvala se okamžitě " Na to že je to testovací matroš tak to jde dobře, brzy budu moct vyrobit více." "Jděte domů."

Povzdychnu si a napíšu France: "Jde se domů, zítra." Zaplatím barmanovi a mířím ven z baru a následně k autobusu, který stíhám na čas.

Franceska

Mám založené ruce a čekám. V zadní kapse mi pípne mobil a já ho vytáhnu. Je to zpráva od Llar: "Jde se domů, zítra." Super, jde se domů a já nemám žádné info o LSL. Věděla jsem že mi s největší pravděpodobností neodepíše, ale zkusila jsem to: "Jak to dopadlo, je vše ok??" Zprávu jsem odeslala a mobil si zastrčila do kapsy. Jde se dom.

Vyšla jsem před klub a zahla doleva. V duchu mě stále nakousávala otázka. Co když to dopadlo špatně? Ale i otázka, která byla sobecká. Co když to dopadlo dobře a my budeme mít velké kšefty? Byly by jsme něco jako mafiánky. Nad tím jsem se pozastavila a usmála se. To byla dost ujetá představa ale nějaká malá část mě mi říkala, že bych si to parádně užila.

Pomalu jsem se procházela ulicemi noční Verony a užívala si svěží vzduch. Bylo by super vládnout tomuto městu, s nejlepšíma kamarádkama po boku. Pokud LSL vyjde, je to dost pravděpodobné, přemítala jsem.

Cink, přišla mi zpráva od Llar. "Vše je ok, dopadlo to dobře, promluvíme si o tom zítra." V tu chvíli mi spadl kámen ze srdce a já jsem mohla jít v klidu domů s tím, že náš plán brzy bude moct začít.