Černé košile

3

Francesca

Už jsem se nemohla dočkat co mi holky řeknou. Zvláště Alexandra která milovala být tajemnou a vše nám s Llariou tajila a vše říkala na poslední chvíli.

Llaria
Na motorce jsem zajela do staré posprejované budovy kde nikdo nechodí a vypla motor. Slezla jsem z motorky a sundala jsem si helmu a rozhlédla jsem se kolem. Francesca byla opřená o svoji motorku a kývla na mě. "Čekáme na Al..." nestihla do doříct a Saša vyšla celá v černém zpoza rohu. " Vše je v pořádku, brzy toho budu moct vyrobit víc, ale potřebuju se dostat do laborky chemie." Řekla s klidným hlasem Alex, jakoby se nechumelilo. "Alexandro
" vyprskla jsem " Víš co se nám právě povedlo?" " Jak dokážeš být tak klidná? Můžeme na tom vydělat miliony!" Alex se zatvářila kysele. " Prodala jsem jen a pouze jednu dávku. To není ještě úspěch. Brzy by ten malý nestabilní domeček z karet mohl spadnout a my bychom na to doplatily, tak z toho nedělejte přehnaně brzké závěry. Jo a ten kluk a jeho parta jsou v pořádku." " A to jsi jako kdy zvládla zjistit?" Zeptala jsem se " Mám své zdroje." Řekla a usmála se Saša. " Uvidíme se v Pondělí ve škole, ciao." Zamávala Alex a zmizela dřív než jsem se stihly ještě o něčem pobavit. Francesca vzdychla, otočila se a odešla. Já si nasadím helmu na hlavu a vylezu na motorku.

Jedu na motorce a u toho přemýšlím. Nikdy se nebavíme o ničem osobním, setkáváme se jen v té budově. Alexandra vždy přijde a odejde jako duch a Francesca vždy odejde dřív než se rozhoupu něco říct. Ani ve škole na sebe na chodbách nekýváme. V normálním životě se neznáme, jsme pouze skupina holky které nechybí na jakékoli párty a vždy mají drogy. Jo, dá se tak dobře vydělat, ale nevím jestli se mi to stále líbí, protože Alexandra měla pravdu. Ten domeček z karet se může velmi rychle zbořit.