Shape of You

Klubem se rozezní další příšerně upravená sračka, pardon, ale tohle se fakt nedá nazývat hudbou. Nejsem nějaký šíleně umělecký hudební kritik s vytříbeným vkusem, ale troufám si říct, že se, co se muziky týče, celkem vyznám. Protočím oči, napiju se svého ginu s tonikem a znovu se zaposlouchám do rozhovoru mých přátel, se kterými sedím u stolu.

„ No a pak mi tady Nancy řekla, že všichni umře Iron Man, chápete, zkazila mi celý požitek z End Game!" rozčiluje se Sid, který se právě vrátil na víkend z výšky, studuje práva, cvok. Já chodím na hudební fakultu a jsem rád, že jsem rád.

„Promiň, ale tys říkal, že se na to podíváme každý sám, jsi nemohl přijet," brání se Nancy a Sid ji políbí na tvář a přitáhne si ji blíž k sobě.

Zrovna, když se všichni smějeme historce, kterou vypráví Nash, k našemu stolu míří drobná, světlovlasá dívka s drinkem v ruce. Úplně vypouštím Nashe a všechny ostatní. Je hezká. Co to melu, je víc než jen hezká. Je krásná přímo nádherná a usmívá se na Brada. Tak toto mě vyvedlo z míry. Brada jsem nikdy moc neřešil. On se vždycky v naší partě bavil jen s Nancy a taky s Nashem, ale se mnou nikdy moc nemluvil, takže jsem ho fakt neřešil, ale teď jsem ho řešit začal.

„Ahoj Brade, nečekala jsem, že tě tady uvidím," zase se usměje, Bože ona má dolíčky. Tak to je úplně jiná liga.

„Nazdar Maddie, Brenda má dneska zavřeno tak jsme to kempli tady," uculí se na ni a prohrábne si to svoje blonďaté háro. Zamračím se, kdyby ji aspoň nenabaloval tak okatě.

„Jasně, chápu. Mohla bych se přidat. Myslím, že dneska by mi trocha socializace neuškodila," zasměje se. A o chvilku a jedno představování později už sedí vedle Brada (protože vedle koho jiného by si mohla sednout) a naprosto nenuceně se baví se Sidem, Nancy, Ashem, Molly a samozřejmě Bradem. S tím se baví asi nejvíc. Po hodině, kdy jsem tam jen tak seděl a dopil další gin s tonikem, jsem se rozhodl, že půjdu domů.

„Tak se mějte, lidi, už půjdu. A rád jsem tě poznal Mads," usměju se, na stůl hodím peníze a vycházím z baru.

„Počkej, Bradley," volá na mě Nancy, která se poprvé za dnešní večer odlepila od Sida.

„Co je, Nan?"otočím se na ni s pozvednutým obočím.

„Co tě žere, Bradley?" zeptá se.

„Co?"

„Co ti je? Od doby, co si k nám přisedla Maddie jsi řekl tak maximálně tři slova. A normálně jsi skoro k nezastavení. Takže co se děje?" upře na mě ty svoje vševidoucí modré oči.

„Nic, jen se fakt nepotřebuju dívat, jak Brad nabaluje Madison. Bohatě mi stačíte ty a Sid," prsknu.

„Tobě se líbí Madison?"

„Jo, ale to je už pasé, protože s panem Dokonalým fakt nemůžu soupeřit. On píše básně a má ty svoje debilní perfektní blond vlasy," vydechnu a pohlédnu na svou kamarádku.

„Bradley," řekne konejšivě a natáhne ruku, aby se dotkla mého ramene.

„To ty jsi mi řekla, že vypadám jako Tom Holland, kdybych se k tobě otočil zády, a navíc jsi měla asi pět panáků vodky. A nebudu ti lhát, Nan, ranilo mě to."

„Bradley."

„Ne, nepřerušuj mě. Já to chápu. Brad je pro vás holky prostě terno. On je vysoký, nakorbený, modrooký blonďák. Ach Bože. Je jako Chris Hemsword, co píše poezii," plácnu se do čela nad náhlým uvědoměním.

„Bradley."

„Jak bych se mu mohl vyrovnat se svými hnědými kudrnami, které jsou fakt chaos, nudnýma hnědýma očima a metrem sedmdesát," dořeknu.