Tasvëlské kroniky: Legendy a proroctví

Mapa šílence

,,Jak to, že my, které jsem se narodily v Požehnaný rok nemáme magii? Není to nefér?" stěžovala si Ostara.

Euklase si povzdechla. ,,Copak to musíš připomínat vždycky než máme jet na Výpravu?"

Ostara si založila ruce na prsou. ,,Prostě mě nebaví být obyčejná holka, co nic nedokáže."

,,Já vím, Gwend." Euklase se usmála na kamarádku a mimoděk sjela pohledem k její jizvě. Díky ní právě dostala Gwendolyn svou přezdívku. Původně to byla Scara, poté Oscara a nakonec Ostara.

,,Máš plán, kam dneska pojedeme?" změnila Euklase téma, aby přivedla kamarádku na jiné myšlenky.

Ostařiny oči se rozářily. ,,Mám pro nás vybrané skvělé místo, staré a opředené legendami, je perfektní. Mám i mapu, budeme hledat poklad," spiklenecky mrkla.

Euklase nadzvedla jedno obočí. ,,Nepovídej, kde si k něčemu takovému přišla?"

,,Starý Müller mi o tom místě vyprávěl a právě on mi dal tu mapu."

Euklase se nesouhlasně zamračila.

Ostara si toho všimla. ,,Odkdy jsi ty proti Výpravám a tajemným místům?" zeptala se.

,,Nejsem proti Výpravám," ohradila se, ,,jen si nemyslím, že je dobrý nápad věřit pomatenému člověku, který ti nabízí mapu."

Ostara protočila očima. ,,Poď, doma ti ji ukážu." S tím přidala do kroku a Euklase ji s tichým nesouhlasem následovala.

Sotva vstoupily do domu, hned vyběhly nahoru do Ostařina pokoje, kde na ně čekalo překvapení v podobě jahodových koláčků.

,,Ach mami," vzdychla s předstíranou otráveností Ostara. Euklase si jí však nevšímala a hned se jimi začala cpát, přestože teprve před čtvrt hodinou měla oběd. Ostara obrátila obličej ke stropu nad nekonečným apetitem své kamarádky, ale nakonec si také jeden koláček hodila do pusy.

Poté se odebrala ke knihovničce a z jedné knihy vytáhla napůl složenou mapu. Položila ji před Euklase, která si smetla drobky kolem úst a bolestně hleděla na prázdný talíř, jakoby se na něm měly objevit další koláčky.

Když však Euklase uviděla mapu, zbytky koláčků jí zaskočily a ona se prudce rozkašlala. Jakmile se trochu uklidnila přejela prsty po mapě. Papír byl zažloutlý. Rohy a okraje měl roztřepené za léta používání. ,,Je to to, co si myslím?" zašeptala Euklase.

Ostara pokývala hlavou. ,,Hrad duchů," vydechla. ,,Poslední dědic zešílel a v nečekaném záchvatu zemřel. Říká se, že tam straší."

,,Vím, co se o něm říká," odsekla Euklase, ale v hlase měla obavy. ,,Nemyslím si, že tam straší, ale nacházejí se tam věci, které by neměly spatřit světlo světa." Pak si najednou všimla Ostařina potměšilého úsměvu. ,,Jsem mohla čekat, že tam budeme něco hledat," povzdechla si. ,,Tak to hned vyklop! Co tam chceš najít? Víš přece, že některé z těch věcí jsou nebezpečné pro obyčejné lidi."

Ostra se však jen dál usmívala. ,,V jihovýchodní věži směrem Caesarii," ukázala na jednu ze tří věží, ,,se nachází katakomby. V přízemním patře by měl být tajný vstup. Jediná nápověda však zněla: Staré zůstane novým. Možná se to vztahuje na hrad, nebo jsou tam skryté dveře. Netuším."

Euklase zamžourala na naškrábané poznámky kolem Caesarianské věže, vybledlé tak, že se téměř nedaly přečíst. ,,Zajímalo by mně, kde ji sebral," zamračila se. ,,Mám z toho blbý pocit," zašeptala tak, aby to její kamarádka neslyšela.

,,Myslím, ze bysme si měly zabalit," změnila téma Ostara a vytáhla z podpostele dva menší černé batohy se stovkami malých kapes. ,,Máme baterky a náhradní baterky, každá láhev vody, malou lékárničku, provaz nože, zapalovač i sirky, dráty," vyjmenovávala Ostara a pokaždé danou věc vytáhla, aby se ujistila, že na nic nezapomněla.

Obě si do batohů přihodily ještě peněženky s doklady a mobily. Poté sešly do kuchyně, kde pro ně Ostařina matka přichystala svačiny na cestu. ,,Jakmile tam budete, dáte mi vědět, že jste vpořádku," připomínala s obavami o bezpečí obou dívek.

,,Jasně mami," řekla Ostara a objala matku. ,,Neboj."

Euklase si ještě strčila do pusy koláček, z talíře na stole. ,,Budeme vpořádku, teto. A ještě, ty koláče jsou výborné." S tím ji Ostara odtáhla ven, dříve než si mohla Euklase vzít další zákusek.

Z garáže si vzaly kola a vyrazily. Hrad duchů se nacházel jen necelé dvě korty ( asi 5 kilometrů ) od Kevry, hlavní města, kde obě bydlely. Jely po dlážděné cestě, která vedla přes několik menších vesnic do Terru. Terr bylo starodávné město, založené jedním z prvních králů, rozkládací se kolem hradu duchů. Postupně se rozrůstalo a zatím co okraje jsou plné nových rodiných a panelových domů, původní náměstí hned pod hradem mají zachované staré hospody a krčmy, apatyky, dřevěné domky, kašny, sochy, pomníky a mnoho dalšího.

Jakmile dorazily, postavily si kola k zábradlí u jednoho obchodu na kraji města a dál pokračovaly pěšky. Za chůze ještě Ostara napsala zprávu matce, že vpořádku dorazily.

Menší oklikou zamířily k tajnému vchodu do hradu. Podle mapy se nacházel severovýchodně od hradu pod sousoším na jednom menším náměstím. Čím více se blížily k cíli, tím víc litovala Euklase, že nemůže zastavit a fotit. Její kamarádka však šla vytrvale dál.

Zastavily se na začátku náměstí a Ostara opatrně schovala mapu do batohu a pomalu se vydala k sousoší čtyř králů otočených k sobě zády tak, že vytvořili čtverec. Pak se protáhla mezi nimi do jejich středu a položila ruce na záda východní a západní sochy. Pod jejíma nohama se otevřel kruhový otvor a než stačila uskočit, propadla se do jedenapůl metrové hloubky a žuchnutím přistála na dně tajného průchodu.

Euklase mezitím seskočila za Ostarou, která seděla zády opřená o zeď, protože při nečekaném otevření průchodu tvrdě dopadla na pravou nohu.

Euklase prohmatala Ostaře kotník a když ji kamarádka ujistila, že nebolí, pomohla jí vstát. Poté vytáhly z batohů baterky a lehce skrčené, kvůli nízkéme strupu, se vydaly tajným průchodem do hradu...