Tasvëlské kroniky: Legendy a proroctví

Hadí znamení

Jak šly, Euklase si všimla, že Ostara chvílemi pokulhává. A ačkoliv se snažila nedávat na sobě nic najevo, Euklase měla jisté podezření. Jak se pomalu blížily ke hradu uvědomily si, že strop se zvyšuje a obě tak mohly jít vzpřímeně. Už byly pod kopcem, na němž stál hrad, jelikož se podlaha začala znatelně zvedat, což také rozptýlilo Euklasiiny obavy o kamarádku, jelikož Ostara pokračovala bez jakýchkoliv obtíží kupředu a dokonce přestala kulhat.

Obě však dál setrvávaly v mlčení a to dokud se nedostaly ke konci tunelu. Před nimi se tyčila kamenná zeď.

,,Víš jak se přes to dostat?" zeptala se Euklase a přejela prsty po drsném kameni.

Ostara přikývla. Chytila baterku do zubů a ze zad si sundala batoh. Volnou rukou v něm zašmátrala a vytáhla mapu. Posvítila si na ni baterkou a četla naškrábané poznámky. Poté začala rukama přejíždět po zdi, jakoby něco hledala. Spokojena, že to našla, vytáhla svůj kapesní nožík a zarazila čepel do jedné nenápadné štěrbiny. Pořádně zatlačila dokud obě neuslyšely tiché cvaknutí.

Najednou se jim po pravé straně odsunula část stěny a odhalila schody vedoucí kamsi nahoru. Ostara sevřela baterku pevněji a jako první se vydala nahoru.

,,Teď bysme měly být tady," ukázala Ostara na místo na mapě. Euklase, která jí nahlížela přes rameno kývla na srozumněnou a obě tedy vykročily směrem k jihovýchodní věži. Nyní si mapu převzala Euklase a vedla je potemnělými chodbami. Nepříliš velká okna byla zanesena takovou vrstvou prachu, že se dovnitř nedostalo téměř žádné sluneční světlo. A přesto, ze bylo jen pár hodin po poledni, obě si musely svítit baterkami.

Ostara, která šla hned za ní se rozhlížela po zdech zdobených tapiseriemi, obrazy, sochami a freskami. Pak se najednou zastavila a namířila baterku na jeden obraz.

Byla to podobizna mladé dívky, možná sedmnáctileté. Měla bledý srdcovitý obličej, s plnými rudými rty a skořicově hnědýma očima, orámovaný dlouhými havraními vlasy. Na hlavě jí seděla zlatá koruna posázená granáty a v rukou držela temně purpurovou růži.

Ostara poznala onu purpurovou růži, znak Korwillových, jednoho z nejmocnějších vládnoucích rodů. Fascinovaně přistpupila blíž a podívala se na spodní okraj zlatého rámu. Královna Larentia II. Korwillová.

,,Kde jsi!" zavolala na ni najednou Euklase. Při zvuku jejího hlasu sebou Ostara škubla, jakoby se právě probudila z tranzu.

,,Už jdu," odpověděla spěšně a doběhla Euklase. Z toho obrazu měla husí kůži. Otřásla se. Prsty si přejela po tváři a rtech. Tohle není dobré, pomyslela si, ale dál zachovávala neutrální výraz.

Pojednou zahnuly do jednoho z pokojů a poté další menší chodbou až do rozlehlé kruhové místnosti. Se třemi klenutými okny, kupodivu čistými narozdíl od těch na chodbě, a dvěma vchody naproti sobě. Místnost byla bez jakéhokoliv nábytku jen na zdech byly tři pochodně, připravené k použití. Podlahu zdobila malba obrovského hada stočeného do kruhu kolem purpurové růže uprostřed. Když dívky zvedly hlavu, našly to samé namalové na stropě.

Obě tedy přešly ke vchodu na druhé straně, ale ten byl k jejich překvapení zamčený.

,,Jsi si jistá, že je jsme tu správně?" zeptala se Ostara a zaraženě zaťukala do dřeva dveří.

Euklase stáhla obočí. ,,Jsem si tím jistá, ale je dost možné, že tam mapa je pod..."

Ostara ji však zarazila zvednutím ruky. ,,Počkej minutku." Poté obešla celou místnost kolem dokola. Občas se zastavila a nebo jen se soustředěným výrazem v obličeji přejížděla prsty po zdi, nebo sklech oken. Jakmile obešla celý kruh, vzala Euklase za ruku a nechala ji, aby prstem po skle.

,,Ty okna jsou čisté," řekla, ,,ale toho jsem si už před tím tak proč teď..." pak se odmlčela, jakoby jí svitlo. Otočila se na Ostaru, která jen přikývla.

,,Okna jsou čisté, louče nepoužité a ta malba," ukázala na podlahu, ,,vypadá pořád jako nová. Celá tahle místnost, jakoby na ni nemohl čas," vydechla Ostara.

,,Staré zůstane novým," špitla Euklase.

,,Je to magie času. Magie krále Etrusta." Ostara vytáhla z batohu zápalky a proti směru hodinových ručiček, tak jak se točila malba hada, zapálila louče a jakoby mimochodem pod každou z nich popelem nakreslila spirálu.

Jakmile nakreslila poslední z nich, malba růže uprostřed místnosti se propadla dolů a vytvořila tak točité schodiště. Ostara došla do středu a pomalu se se stále rozsvícenou baterku vydala se pomalu do temnoty. Euklase jen obdivně zavrtěla hlavou a vydala se za ní.

Sestoupily to podzemní chodby, kde byl na konci vystavěn jakýsi kamenný oltář kolem nějž bylo v kruhu rozmístěno dvanác sloupů s ohněm, takže obě dvě bez potíží viděly. V tom magickém kruhy byly rozseté kamenné květiny, opracované tak umně, že si Euklase nedokázala představit, ze by je vytvořila lidská ruka. Tohle je magie zkamenění, proletělo jí hlavou. Kolem samotného oltáře se obtáčel vytesaný had, který vypadal až děsivě opravdově, a na oltáři kniha. V tu chvíli jí došlo, proč jsou tu. Vzpomněla si na legendu z dětství o kronice vládců, která byla údajně ukrytá v Terrském Hradu duchů. Doteď by ji nenapadlo, že ta kniha bude opravdu existovat.

Pak si teprve všimla Ostary, která jako omámená kráčela dovnitř kruhu, jakoby se neobálavala žádných pastí.

,,Ostaro!" zakřičela, ale dívka nereagovala a kráčela dál. ,,Gwendolyn! Zastav!" V hlase jí znělo zoufalství.

Rozběhla se za ní, ale to už se Ostara natahovala po knize. V tu chvíli, než stačila Euklase cokoliv udělat, kamenný had ožil a uštknul Ostaru do levého předloktí. ,,NÉ!" zaječela Euklase ve strachu o svou kamarádku.

Ostara však jakoby se nic nestalo vzala knihu a pomalým krokem se vydala ven z kruhu. Tehdy si Euklase všimla, že její jindy hnědé oči měly vínový nádech. Mezitím se kamenný had vrátil na své místo.

Jakmile Ostara vystoupila z kruhu, barva očí se jí vrátila do normálu Euklase k ní doběhla vyděšeně ji chytila paži a hledala zranění po kousnutí hada. Místo toho našla jen černou spirálu na jejím předloktí.

,,Co se stalo?" zeptala se Ostara nechápající počínání své kamarádky.

,,Neměla bych se spíš ptát já tebe? Kde je to zranění? Vždyť jsem jasně viděla, že tě ten had uštknul!"

,,Jaký had? Prostě jsem jen vzala tu knihu a šla," zamračila se Ostara a vydala se ven z hradu.