První, co jsem ucítila, byla pálčivá bolest na pravém spánku. Nevěděla jsem, kde se jsem, ani s kým. A vůbec: Kdo jsem?
Najednou jsem uslyšela ohlušující ránu, jako kdyby udeřil blesk. Blesk?! Vždyť jsem žádný neviděla! Jediné, co vidím, je tma. Černá a hustá tma. Kde to ksakru jsem, že vůbec nic nevidím?! Byla jsem šíleně zmatená. Nic jsem si nepamatovala. Kroky. Odkud pochází? Jdou tady? Kolik jich je? Jak jsou daleko? Bylo mi špatně, nemohla jsem ani pořádně dýchat. Byla jsem tak vyplašená, až jsem začala vzlykat.
