Sedím ve svém pokoji a jím večeři, jenom se snažím vymyslet co si pustím za film... Doma je dost nuda protože rodiče nejsou doma a jsem tu sám, takže se musím zabavit u filmu... Dobře... Mohla by být zábava pustit si nějaký horor... Třeba... Halloween zabíjí...? Jo, to je taková ta klasika u které už se snad nikdo nebojí... Tak jo...
V půlce filmu jsem uslyšel zaklepání na dveře, chvíli jsem váhal... Ale potom jsem je šel otevřít... Nic tam nebylo tak jsem si řekl že to bylo v tom filmu... Když v tom mi pípl mobil...
Neznámé číslo: Ahoj :)
Já: Ehm... Známe se?
Neznámé číslo: Já tě znám... Ale ty mě asi ne...
Já: Kdo jsi?
Neznámé číslo: To tě nemusí zajímat Yoongi...
Já: Jak víš moje jméno?
Neznámé číslo: Už jsem ti to říkal znám tě... Dokonce vím co teď děláš...
Já: Pfff... Když víš co dělám, tak mi to řekni!
Neznámé číslo: Díváš se na horor, před chvilkou jsi se podíval za dveře protože se ti zdálo že někdo klepal...
Musím uznat že po téhle zprávě mi naběhla husí kůže....
Já: Jak to sakra víš?
Neznámé číslo: Víš, píšu ti protože ti chci říct jednu věc...
Neznámé číslo: Nejsem z vaší party Yoongi, ale neboj, i je sleduju...
Já: Chvíli jsem ti věřil Jimine ale teď ti nevěřím...
Neznámé číslo: Jimin ti neodpoví...
Já: Nech toho Jimine...
Neznámé číslo: Je mrtvý Yoongi...
Já: Prosím, přestaň...
Neznámé číslo: Podívej se sám Yoongi...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Já: Zavolám policii...
Neznámé číslo: Víš kdo táhne za ten šátek Yoongi? A víš kdo za ten šátek zatáhl moc? Jimin je mrtvý, Yoongi...
Neznámé číslo: Pravda je Yoongi taková, že pokud to uděláš, stejně nestihnou dojet dříve, než já zaklepu na dveře tvého pokoje...
Já: Proč mi to děláte kluci?! Tohle není funny! Kdo. Z. Vás. Je. Za. Tím. Mobilem?!
Neznámé číslo: Dokážu ti že to nejsou kluci...
Já: Myslím že se bez toho důkazu obejdu...
Já: Kdo mi zaklepal na dveře?
Já: Kdo jsi?
Já: Nech mě být!
Neznámé číslo: Ťuk Ťuk Yoongi, pročpak mi nejdeš otevřít?
Já: Psychouši, co uděláš, když ti otevřu?
Neznámé číslo: Co myslíš Yoongi?
Já: Zabiješ mě...
Neznámé číslo: Na to by tě byla škoda.. Unesu tě... Potom možná...
Já: Víš o tom že když mi tohle píšeš, tak mě tím vůbec nemotivuješ jít ty dveře otevřít, že...?
Neznámé číslo: Otevři je...
Já: Dokážu ti, že se tě nebojím... Bez Jimina to tu nemá cenu... Jenom před mou smrtí, řekni mi že je Hoseok naživu...
Neznámé číslo: Proč to chceš vědět?
Já: Miluju ho...
Neznámé číslo: Hoseok ještě žije...
Já: Nezabíjej ho, zabij mě ale ne jeho...
Neznámé číslo: To ti slíbit nemůžu, teď vylez...
Mobil jsem odhodil někam do neznáma a šel jsem ke dveřím... Hoseok mi za to stojí, Yoongi, pamatuj na Hoseoka... Byl by šťastný i v této situaci, je tak statečný... Chovej se chvíli jako on... Otevřel jsem dveře, už jsem jen čekal na svoji smrt, když v tom jsem se podíval kolem sebe, nikde nikdo, jen papírek na zdi naproti mým dveřím, v temné dlouhé uličce... Nebojím se, Hoseok mi za to stojí... Zvládneš to... Rozešel jsem se směrem papírek... Jeden krok, druhý, třetí, čtvrtý, pátý a šestý... Podíval jsem se na papírek... Krvavý nápis na němž stálo:
Otoč se Yoongi :)
Proč ho poslouchám...? Otočil jsem se a uviděl jsem u dveří mého pokoje něco... Co jsem vidět nechtěl... Na zemi leželo tělo... Nějakého člověka který už je nejspíš na lepším místě... To jsem ale nevěděl kdo to je...
