,,Prosím... Řekni mi kdo jsi... Nevíš co mi chtěl Hoseok říct?" zeptal jsem se ,,Neřeknu ti kdo jsem... S Hoseokem, jsme si zahráli takovou hru, on neprozradí tobě, kdo jsem a já neprozradím tobě co ti chtěl říct, řekl, že na to příjdeš sám, což pochybuju když zanedlouho umřeš..." řekl ,,Víš, Hoseok to neměl v hlavě v pořádku... Šplouchlo mu na maják když mě poprvé spatřil... Byl to blb.." řekl chladně ,,NEBYL!" ups.. To mi ujelo... ,,Být tebou, tak si tolik nedovoluju, zmetku!" zařval a otočil na mě tu svou nadutou kebuli s králičí maskou ,,O-Omlouvám se..." zašeptal jsem ,,Taky by jsi se měl naučit mluvit nahlas..." řekl ,,Omlouvám se..." řekl jsem znovu ,,Teď jdu za Joonem... Na návštěvu" zasmál se ,,Neubližuj mu, prosím..." řekl jsem nešťastně ,,Víš Gi... Mě nezajímá jestli mě prosíš nebo ne, protože já ho zabiju i tak..." řekl ,,Proč tohle děláš Bunny?" zeptal jsem se ,,Jsi hloupí Gi... Měl bys to vědět..." řekl ,,Ani nevím, kdo jsi" řekl jsem, otočil se a odešel... Teď je příležitost prohrábnout tady nějaké šuplíky a skříně...
Ne...
V jednom šuplíku... Byli tam všude fotky mě a Hobiho, Hobi byl na všech zamalovaný a u mě bylo srdíčko... Co to proboha je?! Hrabal jsem dál, našel jsem nějaký papírek na kterém bylo napsané něco, co mě opravdu vyděsilo...
Yoongi, Yoongi, Yoongi, věděl jsem to... :) Jsi tak předvídatelný až se mi z toho chce brečet, ale taky jsi zatraceně sexy, když chceš, otoč se :)
Otočil jsem se... Přede mnou byli vyskládané, nějaké vnitřnosti nebo tak něco, myslel jsem že se pobliju, na zemi bylo napsané: Následuj je Yoongi... :), tak jsem to samozřejmě udělal... Ne... Ne.. Tohle všechno, je jenom sen Yoongi, všichni, včetně Hobiho a Taeho jsou v pohodě, to mrtvé tělo před tebou, je iluze, výplod tvojí fantasie... Opakoval jsem si, ale nevyšlo to, podíval jsem se na mrtvé tělo... Na Taeho, mrtvé tělo... Co mám proboha dělat? Nic proti němu nezmůžu, nic nenadělám, jsem jenom jeden a nejsem silný... (Ten kdo půjde do mojí armády na pomoc Yoongimu ať napíše do komentářů #JduPomoctYoongi! )
,,Ach Yoongi, kdy už si uvědomíš že slzy jsou k ničemu? Zvládneš to, věř mi, teď si utři slzy, víš že tě tak nevidím rád, potom se pomalu zvedni a jdi zpátky do pokoje ze kterého jsi odešel, snaží se tě vystrašit..." slyšel jsem znovu ten krásný jemný hlas... ,,Hobi... Zdá se mi to... Že ano?" zeptal jsem se ,,Ne Yoongi, nezdá..." řekl ,,Mám halucinace, když tě vidím?" zeptal jsem se ,,Ne Yoongi, nejsi připravený na to, být sám, bojím se o tebe, musím tu být s tebou... Ale neříkej o tom Bunnymu, neví o tom, že jsem tu s tebou, navíc mě nevidí..." řekl ,,Jsi můj anděl? Že ano Hobi?" zeptal jsem se ,,Něco takového Yoongi, jsem s tebou spojený, protože-..." nedořekl to, protože někdo vtrhl do pokoje ,,Ale, Yoongi, už jsi našel Taeho?" zasmál se ,,Bohužel" řekl jsem já ,,Dobře, ale teď jdi zpátky, ještě dnes musím navštívit Jina..." řekl a zasmál se, nenamítal jsem, jen jsem se zvedl a odešel jsem...
Když už jsem slyšel jak se zaklapli dveře od domu, znovu jsem ho spatřil, stál tam, opravdu jako anděl, byl trochu průsvitný ale i tak, byl krásný... ,,Hobi tohle není možné" řekl jsem ,,Nemůžeš tu být, jsi- Jsi-..." nezmohl jsem se na to, nemohl jsem to říct protože to pro mě bylo tak těžké, jako nic, vytekla mi slza ,,Yoongi, je mi už dobře, jsem tu s tebou, na to pamatuj, zvládneš to, se mnou to dokážeš! Přežiješ to!" když věří v nemožné a snaží se doufat, je roztomilí... ,,Dobře Hobi... Věřím ti..." řekl jsem a malinko jsem si povzdechl...
