Love Passes Through Fragrance/niamᵐ-ᵖʳᵉᵍ

« 23 »

Liam, Zayn, Harry - me
Niall, Louis - tadyvicky

Liam

,,Tak co? Všechno v pořádku?'' vyletím okamžitě ze židle a pomůžu mu si sednout.

Niall:

,,Můžeme to očekávat každým dnem. Budu rodit normálně a chci tě u toho." Vyvalím.

Liam

,,Dobře. Budu respektovat všechna ta rozhodnutí.'' usměji se a lehce jej políbím. ,,Co kdyby jsme teď šli do auta a ty by jsi mi všechno řekl? Pak půjdeme domů a půjdeme spinkat, co ty na to?'' zeptám a už jej opatrně odvádím z nemocnice.

Niall:

,,Musíš ty věci koupit sám, nikam se mi nechce." Přiznám.

Liam

,,Jaké věci lásko?'' zeptám se nechápavě a znovu mu pomáhám do auta.

Niall:

,,Všechno." Unaveně se posadím.

Liam

,, Ale já nevím co všechno myslíš baby. Věci pro miminka, pro tebe?'' zeptám se a sleduji, jak je konečně unavený.

Niall:

,,Pro miminka." Hlesnu z posledních sil.

Liam

,,Tak teď spinkej a zítra probereme co všechno koupím.'' pohladím ho po stehně, dám mu pusinku a nos a má bříško.

Doma ho nakonec uložím do postele, kam si nakonec lehnu taky.

Niall:

Moje Vánoční nálada je obrovská. Neskutečně veliká. Jenže zrovna den před mým oblíbeným dnem mi kazí pocit nevolnosti, co mě trápí už od rána. Ovšem... Liamovi jsem o tom ještě neřekl. Protože ještě ležím a snažím se spát.

Liam

,,Lásko, nesu ti oběd.'' zašeptám do ticha ložnice.

Niallovi se porod blíží čím dál víc a tak poslední dny skoro celé prospal. Doma už mám složený kočárek a v autě připravenou tašku a autosedačky. Jen ta jména...

Niall:

,,Já nebudu jíst." Tuhle frázi poslední dny opakuji až moc často. Protože mi není dobře.

Liam

,,Copak ti je zlatíčko? Nechtějí už miminka ven?'' zeptám se a sednu si na postel vedle něj.

Na porod už jsme přichystaní. Adam nám doporučil, abych Nialla každý den postupně roztahoval. Někomu to možná přijde nechutné, ale je to tak. Porod tak přijde dřív a bude lehčí.

,, Mám se podívat ? Je možné že plodové vodě něco zavazí a tak nevytekla.'' navrhnu.

Niall:

,,Ne.. Jen je mi prostě zle. Bolí mě hlava. Asi mám chřipku." Zašeptám a zavrtám se víc pod peřinu.

Liam

,,Jen aby jsi to nepodcenil. Kolik miminek takhle umřelo na udušení.'' zesmutním a dám se na odchod.

Niall:

Proč mě takhle děsí? To je nechutný. Občas mi přijde, že si nerozumíme. Povzdechnu si a napíšu Adamovi, že mě již pátý den bolí hlava. Vždy dostávám odpovědi jen, že je to normální.

Adam

Už je to pátý den, co mi Niall píše, že mu není dobře. Nejdřív jsem si myslel, že je to dobrý, ale teď už si jej radši nechám dovést. Třeba se jedná o porod.