Stupid Friends [ Black Veil Brides & Oliver Sykes ] KOREKCE

Svěření.

,,Nedáme si druhý kolo?" Ozve se najednou hlas vedle mě.

Ušklíbnu se a ze srdce jako, kdyby mi spadl obrovský kámen. Vyhoupnu se na jeho podbříšek a můj úškleb se změní ihned na úsměv.

,,Já jsem jedině pro." Odpovím a zasměju se.

-

Sluneční paprsky mě lechtaly na tváři a donutili mě, tak nepříjemně se ošít a víc se zabořit do polštáře s vůní, která nebyla moje, ale něco nebo spíše někoho mi připomínala. I přesto, že jsem byla zabořená do polštáře, aby se ke mně žádný slunce nedostalo něco mě stále šimralo. Otevřela jsem oči, ale okamžitě je zase zavřela. Světlo mě nepříjemně bodalo do očí, až jsem si musela dát ruku před obličej, abych se uchránila. Chvilku mi trvalo než mi došlo proč nejsem ve svém pokoji. Jakmile jsem si, ale vzpomněla okamžitě mě polilo horko. To co mě šimralo, ale nebyli paprsky nýbrž vlasy, které patřili člověku ležící vedle mě, jehož ruka byla přehozená přes moje tělo.

Myslet si, že to byl pouze sen bylo, až směšné když vezmu v potaz co se stalo včera a jak moc reálné to bylo a ani ve snu bych neměla takovou 'fantazii.' Opatrně jsem ze sebe sundala Ashleyho ruku a vstala z postele. Musím přiznat, že byl vcelku roztomilý, když spal. Ze země jsem sebrala první triko, který mi přišlo pod ruku a po špičkách jsem přešla, až ke dveřím a pomalu je otevřela.

,,Snažíš se utéct?" Ozve se chraplavý hlas z postele a mě naskočí okamžitě husina.

Pomalu se na něho otočím a nahodím falešný úsměv.

,,Jasně, že ne. Jak tě to vůbec napadlo?" Odpovím a mávnu rukou.

Víc falešný by to být už nešlo? Proletí mi okamžitě hlavou. Ash si mě nedůvěřivě přejede pohledem a zastaví se na mém triku. Podívám se na něho také a přitom v duchu protočím očima. Samozřejmě proč si nevzít triko toho s kým jste se vyspali a poté se snažit utéct a říkat, že vlastně neutíkáte.

Naposled se na něho podívám a rychle odejdu do koupelny, kde se hned opřu o zeď.

,,Bože co jsem to zase provedla." Zamumlám a odrazím se od zdi a svléknu ze sebe jeho triko.

Vlezu do sprchy a pustím na sebe studenou vodu, abych se trochu probrala.

-

,,Za 10 minut se sejdeme v naší kavárně ok?" Povím do telefonu a nervózně přitom klepu nohou.

Od té doby, co jsem odešla z Ashleyho pokoje jsem ho zatím neviděla a za to jsem byla neskutečně ráda. Podívat se mu teď do tváře by pro mě bylo obtížnější než, kdy jindy.

,,Co se stalo?" Řekne a mě, tak probudí z myšlenek a otázek, který jsem měla v hlavě.

,,Neptej se a prostě tam buď za 10 minut." Odpovím a vytípnu hovor.

Obuju si tenisky a šáhnu po kabelce, ale zastaví mě něčí ruka.

,,Přece jen utíkáš." Poví a vezme mojí kabelku do své ruky.

,,Ashi. Mohl by si mi vrátit tu kabelku?" Zeptám se a svůj pohled mám stále na podlaze.

,,Nejdřív chci, ale vědět proč ode mě utíkáš."

,,Neutíkám od tebe."

,,To, že ti nestojím ani za pohled bych docela ještě ustál vzhledem k tomu, co se stalo včera. Ale to, že mi budeš lhát s tím jsem nepočítal." Řekne a mě tak donutí na chvíli se mu podívat do jeho zklamaných očí.