Šla jsem k Vildovi do auta a jela jsem na letiště, teď mám před sebou dlouhý let. Stejně jsem usnula, takže mi to rychle uteklo. V Čechách jsem koupila byt, takže mám kde bydlet. A nějaké peníze taky mám ale práci mi už zajistila moje kamarádka Julča. Budu pracovat u ní v cukrárně. Není to nějaký luxus ale furt lepší než nic. Když jsem dojela do mého bytu lehla jsem si na gauč, ta cesta plná spánku mě zmohla, takže jsem opět usnula. Zítra mám nastoupit k Julče do cukrárny, jsme domluvené že když budu na mateřské, tak že mi zůstanou stejné peníze, za to jsem ráda, alespoň budu moct normálně živit moje miminko. Na Janka chci zapomenout, chrápe tam bůhví s kým a já? Já jsem taková ta hlavní, ke které možná cítí něco víc. Šla jsem si lehnout do postele ať ráno jsem fresh. Probudila jsem se když mě zase kopalo malé, to bude fotbalista. Ráno jsem šla do cukrárny a normálně tam pracovala, bylo to celkem jednoduché. Takhle to fungovalo dny, týdny a potom i měsíce. Menší upgrade, který mám po delší době je jen ten, že za chvíli budu rodit a že vím, že mé miminko bude kluk. Sice mě Janek naštval ale splnim mu jeho přání a pojmenuju ho Filip. Po chvíli přemýšlení jsem zase chytla bolesti. Jako vždycky jsem si napustila horkou vanu a lehla si do ní. Ulevilo se mi. Už ale vím, že se porod blíží, těším se a zároveň se bojím. Jsem v už v 8. měsíci. Janek se mi nijak neozval, což jsem ráda, alespoň mi dal pokoj. Ráno jsem klasicky vstala a šla jsem do cukrárny. Byla tam i Julča tak jsme si povídali. Po chvíli mě chytly strašné kontrakce a praskla mi voda, Julča mi zavolala záchranku a já odjela do nemocnice. V nemocnici se mi narodil krásný chlapeček Filípek. Měl oči po Jankovi. Hnedka se mi vybavil ale kašlu na něj. Byl úžasnej, místo nekonečného řevu se smál každému podmětu. Když jsem si kychla tak se lekl a začal se smát, musela jsem se začít smát taky. Tohle jsme dělali docela dlouho, potom šel Filip spát a já taky. Když se po 2 hodinách probudil nebrečel. Jen se rozhlížel plný údivu. Vzala jsem si ho k sobě a nakrmila ho. Potom jsme dělali naši oblíbenou aktivitu- smích. Pořád se směje, když se směje vypadá úplně stejně jako Janek. Je strašně roztomilý. Během naší aktivity někdo přišel do pokoje. Byl to Vilda.
V: Ahoj
T: Co tu chceš?
V: Janek chce vědět, jestli něco nepotřebuje.
T: Určitě nepotřebujeme, vypadni
V: Vim, že jsi na něj naštvaná ale on toho fakt lituje
T: Tak si to měl rozmyslet dřív.
Vildovi vypadli klíče z kapsy a Filda se začal hned smát
V: Když se směje vypadá jako Janek
Neměla jsem co říct, stejně měl pravdu
V : Jak se jmenuje?
T: Filip Linhart
V: si hodná že si mu dala jméno, které Janek chtěl
T: Stalo mě to hodně úsilí, a vypadni už! Chceme se jít s Fildou smát
Řekla jsem se smíchem
V: dobře, dobře nechám vás tu osamotě
Řekl vysmátý a odešel
S Fildou jsme potom šli zase spát. Takhle nějak vypadal zbytek dní, kdy jsme byli v nemocnici. Po 5 dnech nás pustili domů.
