,, Maxmilián Mirr!" vykřikla jméno profesorka McGonagallová a Adrianin bratr si sedl na stoličku. Ve chvíli kdy měl na hlavě moudrý klobouk, jeho okraj mu spadl přes oči a Adriana se u havraspárského stolu začala chichotat.
,,Mrzimor!" zahučel klobouk a od mrzimorského stolu se ozval potlesk.
Adri to vcelku čekala. její otec byl velice chytrý a chodil do Havraspáru jako ona a byli si hodně podobní. Naopak její matka byla Mrzimorka skrz na skrz, byla milá a férová, úplně stejný byl i Max.
Ještě před slavnostní hostinou se Brumbál jako obvykle ujal slova.
,, -a rád bych vám představil nového profesora obrany proti černé magii. Přivítejte prosím, paní profesorku Umbridgeovou." a rukou pokynul směrem k postarší ženě v až nechutně růžovém saku s křiklavou a ještě víc kýčovitou mašlí ve světle hnědém a vlnitém mikádu.
Ozval se tichý potlesk, který šel zejména od zmijozelského stolu na který Umbridgeová zareagovala velkým, očividně nuceným úsměvem na obličeji.
,,Pan Filch mě jako každý rok požádal, abych vám připomněl, že mimo vyučování nebo o přestávkách, není dovoleno používat hůlky. Také tu od něj mám seznam chodeb kam je zakázaný vstup. Je to napří-''
,,Eh, ehm" ozvalo se pisklavým hladkém směrem po ředitelově levici.
,,Děkuji vám, Brumbále za vlídné uvítání. Hrozně se těším, až se z nás stanou dobří přátelé," a křivě se usmála na studenty.
,,To sotva.'' protočil očima Ron.
Chvíli Mašle (naše milovaná Umbridgeová 💗) ještě něco mluvila o Ministerstvu kouzel a potom už nechala slovo ředitelovi.
Jakmile měla Adriana dost sirupových košíčků a dýňové šťávy vydala se společně s davem lidí nosící modrou kravatu do Havraspárské věže.
Ve společenské místnosti si přisedla k Eleoaně a začali si povídat. Asi v jedenáct večer si konečně šli obě lehnout.
--------------
Adriana letmo prolítla očima svůj rozvrh a povzdechla si. Po svém prvním roce starodávných run se jí tam moc nechtělo vracet. Nebylo to nějaké fiasko, alespoň podle toho co říkala Ginny na jasnovidectví, které si ona raději vyškrtla z rozvrhu, mohla být jen ráda.
Po několika sázených vejcích a toastu, se Ad (Adri) vydala na cestu dolů po pozemcích na svou první hodinu.
,,Kde je Hagrid?" otázala se paní profesorky Červotočkové, která podle všeho suplovala péči o kouzelné tvory.
,,Není mu dobře." odbyla jí členka profesorského sboru.
Plavovláska jí to však ani v nejmenším nevěřila.
,,No nic, začneme hodinu. Poví mi někdo co jsou tito tvorové?" odmlčela se profesorka a ukázala na exemplář něčeho co vypadalo jako obrněná houba.
Eloanina ruka se už kývala ve vzduchu ještě než si je ostatní stihli prohlédnout. Byla takový ekvivalent Hermiony, jen o ročník níže.
,,Slečno Hieriová?''
Černovláska nečekala a vyhrkla odpověď:
,,Toto je černovřes, podobá se houbě s chapadélky, za několik dnů, je schopen zamořit průměrnou zahradu. Trpaslík je jeho jediným predátorem."
,,Výborně, pět bodů pro Havraspár. Vaším úkolem je nasytit jeden až dva černovřesy. Co je jejich potravou najdete na straně 27 ve vaší učebnici. Rozdělte se do dvojic a pusťte se do práce.
Po několika minutách, kdy se všichni rozdělovali do dvojic se konečně posadili a mohli začít.
Adriana se značným znechucením sáhla do sklenice se žížalami a podala je Eloan.
,,Jak se vlastně krmí?" zeptala se Adriana, ovšem v tu chvíli už jedna z hub požírala svými chapadélky poměrně vzrostlou dešťovku.
,,Aha." řekla znuděně a přidala se k Eleoaně, která už zapáleně vyndavala další žížaly ze skleněné nádoby.
Po několika úmorných minutách se Adri podařilo se přes to nějak přenést a vcelku to nevnímala. Konec hodiny se rychle blížil a Ad už vzhlížela ke hradu, kde ji čekala další hodina.
Jen co vystoupala křivolaké schody do hradu musela pospíchat na hodinu kouzelných formulí.
,,Jak to děláš?'' obořila se na černovlásku Adriana, když z její hůlky zurčel malý pramínek vody, kdež to když se o to pokoušela ona, vystříklo jen pár kapek.
,,Musíš správně švihnout tou hůlkou. Vidíš?" odpověděla ji Eloan a obnovila pramen vody.
,,Hm, super." pronesla znuděně Adri a snažila se přesně napodobit pohyb hůlkou.
Na konci hodiny se Ad podařilo alespoň udělat drobný deštík, ale byla na tom o dost lépe než Zachariáš Smith z Mrzimoru. Ten z učebny odcházel s mokrou hlavou a provrtával naštvaným pohledem jednoho svého spolužáka.
----------------
Na konci dne byla Adriana hotová. Nejenže ji její bratr často hledal a energicky jí sděloval všechny svoje zážitky, ale zároveň ji stihla Umbridgeová během jejich první hodiny zesměšnit a perfektně odpudit.
Během večeře upírala svůj pohled na bramborovou kaši tak zarputile, že si ani nevšimla kdo si k ní přisedl. Očekávala Eloan nebo Maxe, ale tohoto člověka opravdu ne.
Takže... asi vás zajímá kdo byl onen člověk co? ne. pokud bych se překonala (jakože se to asi nestane) tak vyjde za víkend ještě jedna kapitola, jinak očekávejte další část začátkem příštího týdne.
781 slov
Barubabu 🌺🌿
ČTEŠ
Proč zrovna já?! |HP ff|
FantasíaNeptejte se proč si dělám další knihu, přičemž jsem tu minulou ani nedopsala ☁️☄️. Chtěla bych říct, že jsem se trochu inspirovala příběhem Slunovrat od @TrisLerman (doporučuju přečíst).
