Ticho ulice

3. kapitola

Je ráno a já právě vcházím do naší dvoupatrové školy. Od včerejšího poledne se stalker díkybohu neozval. Přemýšlela jsem nad tím, že to řeknu Elizabeth ale nechci ji zbytečně zatěžovat. Navíc musí řešit své problémy a ty moje by jí přidělaly ještě víc starostí.

,,Nazdar Cat," vytrhla mě z úvah Charlotte.,,na co tak čumíš?" Zavřela jsem oči a doufala, že zmízí ale bohužel. Stála přede mnou v černých děrovaných riflích a světlém úzkém tílku, zvýrazňující její nadměrně velká prsa. V rukou držela knížku, se kterou se chlubí už tak minimálně dva týdny. Tmavě hnědé vlasy, zastřižené do mikáda jí ohraničovaly kulatý obličej. Zamrkala na mě svýma dlouhýma řasama, což mě přimělo konečně odpovědět.

,,Na tu hrůzu, co právě přišla" usmála jsem se ironicky. Nemohu říct jestli jsem to myslela ze srandy nebo upřímně. Občas mě trochu vytáčí, je dost náladová a ne každá její nálada se dá vystát. Ironicky se zasmála a zakroutila hlavou. Líbí se mi, když takhle můžu někoho provokovat, člověk si tak aspoň ukrátí čekání na svou nejlepší kamarádku - chodící vždycky pozdě.

Po chodbě se procházelo moře lidí. Naše škola je jednou z nevětších v tomto velkoměstě. Proto se tu dá snadno ztratit. Což se mimochodem, Betty už mockrát stalo.

Kolem nás prošel hlouček fotbalistů. Jedním z nich byl i Parker. Kaštanové vlasy má načesané z čela a jeho svaly při chůzi na zádech tančily v proti směru pohybu jeho rukou. Věnoval mi krátky znuděný pohled, kterým mě sjel od hlavy až k patě, poté oči přemístil před sebe a dál kráčel chodbou. Těsně za Parkerem se na Charlotte zaculil Mark. Parkerův blízký přítel. Dredy mu odstávaly od hlavy tmavé oči mu svítily při pohledu na mou spolužačku. Nemyslím si však, že by to bylo kvůli tomu že ji vidí. Mark už pěkných pár let kouřil před školou marihuanu. Prý se líp soustředí na hodinu ale podle nás s Lízou je to nesmysl a jen to bez tak dlouho nevydrží.

Došel za Charlotte a vášnivě jí políbil přímo uprostřed chodby. Než se mi stačilo z pohledu na ty dva udělat nevolno, spatřila jsem jak se ke mně plíží Elizabeth. Měla sluneční brýle a teplákovku.

,,Vypadáš, jak kdybys šla ze svazu drogově závislých bezdomovců" řekla jsem jí místo pozdravu. Ušklíbla se a sundala si brýle. Pod nimi se skrýval tmavě fialový monokl. Při pohledu na něj mi padla brada.,,Promiň-" Přerušila mě mávnutím ruky a naznačila mi, že se o tom nechce bavit. Alespoň ne teď.

Zazvonilo a my se pomalou chůzí vydali na první hodinu matematiky.

Odpoledne jsme strávili na fotbalové hřiště, kde jsme hodnotily kluky od jedné do deseti.

,,Ziger běhá jak já když nestíhám" začala jsem se smát. Elizabeth se ke mně přidala a přitom několikrát zachrochtala, což nás rozesmálo ještě víc. Po jejím smutku z rána nebylo už ani památky. Hnědé vlasy jí trčely z neupraveného drdolu a stáčely se jí podél pihatého obličeje.

,,Dávám mu tak čtyři z deseti, na víc nemá nárok" prohlásila odhodlaně. Ze široka jsem se usmála a popotáhla si uplé černé šaty. Slunce zářilo všude, kam se lidské oko rozhlédlo.

,,Já mám mít vlastně zítra trénink," zaúpěla jsem.,,to se zase zpotím a budu mít úplně nechutné vlasy."

,,Nojo, co naděláš" pokrčila Betty rameny a zvedla se z lavičky. Ani jsem nezaznamenala, že už skončili. No, opravdu, na hřišti už zůstal jen trenér s asistenty. Sešli jsme z hlediště, rozloučili se a vydali se domů. Po cestě jsem se však rozhodla, že si udělám menší procházku a projdu se podél parku až k řece, která je vzdálená zhruba tři kilometry. Dneska má být obzvláště teplo a kdo ví, kdy tak pěkně bude i příště. Pustila jsem si písničky do sluchátek a uvolnila hlavu.