Ticho ulice

4. kapitola

Po pár hodinách jsem se vrátila domů. Slunce zašlo za obzor. Šum lidí z ulice utichl. Otevřela jsem okno a vpustila dovnitř noční vánek prodchnutý vůní kokosu z osvěžovače vzduchu na mém okenním parapetu. Jelikož nebylo ještě tolik pozdě, rozhodla jsem se pustit si film. Zhasla jsem a položila počítač na postel. Sundala jsem si podprsenku, aby mě při ležení netlačila a převlékla se do pánského trika, co mi zbylo po mém ex. Jediná věc, která se mi na něm líbila kromě nekonečných probdělých nocí s ním ve mně.

Rozčesala jsem si dlouhé tmavé vlasy a lehla si. Díky zářící obrazovce nebyla v pokoji jen černočerná tma. Film začal hrát. Po dvaceti minutách mě přestal bavit. Elizabeth se mi svěřila co se jí stalo. Už delší dobu má problémy v rodině, toto byl jen důkaz dalšího pokusu jejího vzdoru. Otec Betty je alkoholik a častokrát na ni vztáhl ruku. Prakticky vždy, když bránila mámu. Ptala jsem se jí, proč se neodstěhují pryč a ona mi řekla že nemůžou, její máma se bojí a Betty bez ní nikam neodejde.

Zahlédla jsem koutkem oka postavu seskakující z okna do pokoje. Šokem se mi asi zastavilo srdce. Postava s kapucí a šátkem přes obličej. Než jsem se stihla probrat, tak mě chytil za obě zápěstí a tvrdě zatlačil do madrace. Přiblížil se k mému uchu a zašeptal:,,Neměla bys nechávat otevřené okno, nikdy nevíš, kdo ti tam vletí."

Vší silou jsem se ho snažila od sebe odstrčit. Docílila jsem však jen toho, že se jeho prsty zaryly ještě víc do mé kůže.,,Pusť mě!" rozkázala jsem mu ale odezvou mi byl jen smích. Je to on? Ten stalker? Pravděpodobně určitě ano. Jinak by nevěděl, že mi někdo něco takového napsal.

,,Co ode mě chceš?!" vyjela jsem na něj. Na to jak se cítím, mám hlas kupodivu pevný. ,,Chci tebe. Chci tě hladit, líbat, šukat, mazlit se s tebou. Jsem tebou posedlý a už to nemůžu dál snášet. Musím pořád na tebe myslet. Občas si představuju věci, co bych s tebou dělal kdybys byla moje" procedil skrz zuby. Jednou rukou držel ty mé nad mojí hlavou. Nohama mi znemožňoval pohyb. I přes veškeré morální zásady jsem měla mravenčení v břiše a uštvaný dech. Jeho volnou dlaň jsem ucítila na své přední straně stehna. Byla obrovská a horká. Přesouvala se pomalým způsobem podél boků, zpomalila na břiše a vydala se ještě výš. Nechtěně jsem při tom trhaně vydechla. Trochu víc trhaně vydechla. Spíš to byl stén.

,,Neboj se krásko, pusť to ven" zavrněl a políbil mě na krk. Palec mi pohladil spodek prsa. Jediný na co jsem se zmohla bylo:,,Prosím, odejdi. Hned."