Silent war

2.

Zhruba dva týdny uběhly od rozhovoru, který se odehrál v obývacím pokoji. Jestli se nakonec řídila radou, kterou ji její bratr udělil, se říct nedalo. Po pár minutách za ním totiž přišla a vysmála se mu do obličeje, protože moc dobře věděla, že dělá to stejné jako ona. Na jednu stranu však zjistila, že svým bručením a otrávenou náladou se na Sicílii nevrátí. Snažila se tedy nějak přijmout fakt, že několik dalších měsíců, pravděpodobně, stráví tady.

Do pokoje pronikly první sluneční zářijové paprsky slunce. Dívka jejíž kudrnaté vlasy teď trčely všemi směry se z boku překulila z boku na břicho a zabořila obličej do polštáře. Nejenže ji tohle brzké stávání brzy zabije, ale taky jde poprvé do nové školy. A dala si jediné pravidlo.

Žádné přátelení.

Opravdu, žádné další kamarádství nechce. Kamarádů má dost… A navíc, nepotřebuje je. A svým způsobem, čím méně se kolem ní lidí motá, tím lépe. Když se s ní nebude nikdo bavit, ona nikomu nebude muset zachraňovat jejich holé zadky.

Ano, její rodiče trvali na tom, aby poslední rok chodila do školy. Brblala, co by ne. Bez ohledu na to, že v jejím případě si školu dodělávat nemusí, že. Nikdy totiž nebude pracovat někde, kde se na její školní docházku bude hledět. Taky jim ani očividně nevadil fakt, že chodit do místní školy je dost ohrožující i přestože mají pozměněná příjmení.

Na posteli ležela jako přejetá žába. Rozhodila ruce a nohy do šířky přes celou postel a zavřela oči. Snažila se nevnímat ostré paprsky a opětovně usnout. Povzdechla si a zabořila do polštáře obličej ještě víc. S zaklepáním někdo vstoupil do pokoje.

„Vstávej, Cassi!“ zakřičel Anthony, protože věděl jak to jeho sestra nemá ráda.

„Ani mě nehne,“ zamumlala, přetočila se na bok a deku si přetáhla přes hlavu.

Chlapcovi se zlomyslně zablýskalo v očích. „Vstávej nebo tě k tomu dokopu,“ zabručel.

„To si zkus,“ vyštěkla na něj a zároveň vyjekla, když její bratr jen pokrčil rameny, došel k její posteli a strhl z ní deku.

„Tak jsi idiot?“ zavrčela a Anthony se začal smát.

„Varoval jsem tě.“ Pokrčil rameny a hupsl na postel.

„Těšíš se?“ zeptal se.

„Ne, „ odsekla.

„S tebou je fakt radost si povídat, „ zabručel.

„To první co bych po probuzení chtěla vidět taky není tvůj obličej, „ ušklíbla se a vykoukla zpoza deky.

Jak moc je ráda za svoji masku nepřístupné mrchy. Je to něco, na co je opravdu hrdá. Nikdy ji nenajdete se skleslým výrazem ve tváři, nerozbrečí se před vámi a celkově vlastně můžete být rádi, že před vámi ukáže nějakou emoci. Většinu času stejnak všechny propaluje pohledem, při kterým si myslíte, že vám vidí skrz hlavu, ustavičně se mračí a nebo má nasazenou kamennou masku, přes kterou nechá nahlédnout jen málo lidí – v tom šutru, které ji tluče v hrudi a nazývá se srdce, máji místo jen někteří.

„Bude to fajn, uvidíš,“ řekl a opřel se o zeď.

„To určitě.“ Odfrkla si a opravdu stala z postele. Následně se zasekla, otočila se na patě a se zamračeným obličejem se podívala na svého bratra, který právě propadával záchvatu smíchu. Popadal se za břicho a nekontrolovatelně se smál. Smích vždy na chvíli přestal, pak se však podíval na svoji sestru a rozesmál se nanovo.

„Můžeš mi říct, čemu se směješ?“ zeptala se ho, ale odpovědi se ji nedostalo. Její bratr právě lapal po dechu, ležel na posteli stejnak jako ona před chvílí a snažil se uklidnit.

Vztekle zafuněla a následně oddupala do koupelny, kde ještě hlasitě nezapomněla bouchnout dveřmi. Podívala se na svůj obraz do zrcadla a rázem ji došlo, proč se její bratr tak smál. Její vlasy nepoddajně trčely všemi směry a ona už od jediného pohledu věděla, že nemá šanci s nimi něco kloudného udělat.

O pár minut už čekala v autě se bratrem před hlavní budovu školy, zatímco ona se šklebila a skenovala svoje okolí, její bratr si lidi kolem sebe zvědavě prohlížel. Pak věnoval pohled své sestře a s uchechtnutím zakoulel očima. Do auta ji musel vyloženě dosmýkat, protože sama jít nechtěla. Následně ji posadil do auta, zabouchl za ní dveře, a když i on sám nasedl, dveře i zamkl. Zná ji moc dobře, aby věděl, že je schopná vyskočit.

„Po škole tě vyzvednu, „ oznámil ji Anthony a zmáčkl zámek od dveří. „Hlavně nenasaď svůj zabiju tě, jen když na mě promluvíš pohled,“ řekl varovně a následně se zasmál. Společně s ním se usmála i Cassi. Zkazil její plány, že?