WARRIOR of the FLAME

ČÁST 1.

Avelyn

- "Chcete tedy popřít existenci Boha?" Muž, váhající a zvědavý co ještě řeknu dál.

"Ne, právě naopak, dělám to, protože v Boha věřím."
V očích mi jiskří odvaha a čekám jak konverzace vyplyne.

- "Tak proč jste to tedy udělala?"

Ani trochu jsem nezaváhala a s upřímným pohledem odpověděla.

"Většina lidí vnímá svět jako ošklivé místo plné chamtivosti a korupce, a posmrtný život jako čistý a krásný. Ale to já nemohu přijmout, Bůh stvořil tento svět a proto je dozajista nejkrásnější. To chápe i člověk bez víry, peněz a postavení.

Já dokážu, že i když mám jen svou malou hlavu, můj intelekt pochopení Božího díla stačí. Proto nečtu Bibli. Čtu přírodu."

- "Vás takový život neděsí? Neděsí Vás myšlenka na to "Neznámo" ?"  V obličeji Muže byla poznat nervozita. V jeho očích byla znát touha po tom se dozvědět víc.

"Děsí." Odmlčela jsem se, se snahou říct ještě něco.

"Ale přesto život, který není děsivý, postrádá podstatu."

******

Nevěděla jsem, že se můj život změní za takovou pouhou chvíli. Opravdu netušila. Kdo by tušil, že člověk, který vždycky stál myslí i tělem při zemi, teď bude létat? Jak pošetilé, že?

Bát se neznáma? Já? To tak určitě...V minulosti? To možná ano, ale teď určitě ne.

Stala jsem se člověkem, který toho ví víc než by měl normální člověk vědět. Jak jsem mohla takové změně podlehnout? To opravdu netuším, ale jedno vím jistě. Uvědomění, které mám hluboko zakořeněné v srdci. Doslova ty slova mám vyryté v mysli.

Važte si toho, protože to od nikoho jiného neuslyšíte.

Řekl to totiž jednou mi velmi blízký člověk.

- Před rokem -

Někde v lese pod stromem, sedící žena a bytost, povídají si.

- "Rok má 31 536 000 sekund. To víme jistě. A Sekunda má 1000 milisekund. To je milion nanosekund. A jedinou konstantou, která spojuje nanosekundy s roky, je změna. Vesmír, od atomu po galaxii, se neustále mění. Ale my lidé nemáme změny rádi. Bojujeme s nimi. Děsí nás. Takže si vytváříme iluzi neměnnosti. Chceme věřit ve svět stagnující.  Svět přítomné chvíle. Ale náš  velký paradox zůstává stejný. Ve chvíli, kdy si přítomnost  uvědomíme už je ta přítomnost pryč. Lpíme na fotografiích. Ale život jsou obrazy v pohybu.

Jedna nanosekunda střídá durhou. Čas nás nutí se vyvíjet. Přizpůsobit se. Protože s každým naším mrknutím se nám svět pod nohama posune.

Každý den, každou chvíli, každou nanosekundu se svět mění. Elektrony narážejí jeden do druhého. A reagují na sebe. Lidé na sebe narážejí a mění cestu druhým. Změna není lehká. Častěji se stává, že je bolestivá, či těžká. Ale to je možná dobře-"

"Nikdy bych si nedovolila říct, že je to dobře." Odpověděla jsem nejistě.

"- Neskákej mi do řeči, prosím Slečno."  Zarazila jsem se a nechala ho pokračovat dál.

Na to hned bytost odpověděla.
"- Je to dobře, víš proč? Protože právě díky změně se stáváme silnějšími. A vydržíme být odolní. A taky se díky ní vyvíjíme."

"Být silný, ale hned neznamená být silný a zvládnout vše. Někdy se může stát, že to člověk neustojí a prostě skončí. Ukončí si život."

"- Myslíš si, že ten člověk udělal dobrou věc?" Bytost s výrazným obličejem, dívající se na mě upřímnýma očima. Viděla jsem mu v obličeji, že chce ještě něco říct, ale jeho zvědavost na moji odpověď byla větší.

S odpovědí jsem neváhala a hned odpověděla.
"Ne. Samozřejmě, že ne."

"- Takový lidé, musí být dost odhodlaní na to se postavit strachu proti sobě samému a překonat překážku. Platí to v obou směrech. Ačkoli každý z nás na strach reaguje stejně, neurologové stále nenašli způsob jak strach kvantifikovat. Někdy nás, ale spojuje to čeho se bojíme. Strach.

Základní, surový, smrtelný strach je dělící dírou v našem druhu. A ať se nám definuje sebehůř, nejde to kvantifikovat. Ale je to jediná konstantní  jednotka míry, jedna z věcí, která z nás dělá tím čím jsme.

Jediná jednoznačná síla s dostatečnou silou na překonání strachu je láska.

A pro ty lidi, kterou jí nezískají od druhých, tak si jí musí vytvořit k sobě samotným sami."  Povzdechl si.

"- Stále se snažíme mít nad něčím kontrolu. Nic není, jak se zdá. Skutečnou jistotou je, že každým dnem, kdy jsme naživu, je nám osud čím dále blíž a blíž."

********

Zdravím, je tu další týden, další kapitola. Doufám, že se bude líbit.

- Některé pasáže jsou pojaty či inspirovány z filmů či seriálu.  Děkuju předem za přečtení.

S pozdravem TS.