Promiň Mi To

III

Nyní byl den D. D jako debil to byl taky, protože se pátek 13. Přivtělil do úterý sedmého a ujetého busu na nejbližší letiště. Ještě že jsem zdědil cestování od mamy, jinak bych nebyl vzhůru od čtyř ráno a nešel směr bus.

Kouknul jsem se na jízdní řády. Další by měl jít za hodinu a půl. Což znamená, že bych byl rychlejší kdybych šel domů, vzal kličky od auta a pak zavolal Wilbymu, že tam mám auto pod kterým jsou kličky. A nebo bych si zavolal taxi.

Nakonec jsem vytočil taxi, protože co jsem věděl, tak u Wila je Alex a to bych byl v ohrožení života je vyrušit "pěkných věcí".

Taxi do půl hodiny byl u mě a já se tak mohl vydat na velmi záživnou cestu s řidičem, který vypadal, že za chvíli bude mít mikrospánek.

Ten naštěstí neměl a já po vyprázdnění své peněženky mohl odejít k letišti a doufat, že se letadlo nerozhodlo odletět dříve.

Porozhlédl jsem se po letišti. Nebylo tu zrovna moc lidí... Tak akorát jich tu bylo pro mou introvertní dušičku. Rozešel jsem se směrem k rádoby pultům, kde se kontrovalo občanství, letenka a takové další blbosti.

Prošel jsem na výbornou a odcupital si to směr k odbavování kufru (nebudu vám to tady všechno vypisovat. Na letišti jsem byl naposledy při mé cestě do španělska a stejně jsem jako jedenáctiletý Cody byl v dětském koutku:^) .

***

Usedl jsem na své místo a rovnou pořídil story kde bylo napsáno Florido těš se! Británie je na cestě! Hodil jsem si to do blízkých přátel a dál pokračoval v koukání z okýnka, protože bylo strašně zajímavý koukat, jak pod letadly projíždějí lidi na ještěrce a nesou vám vaši batožinu.

Opřel jsem se, rovnou se připoutal a zavřel oči, protože spánek. Kterého jsem se nakonec dočkal a mohl si tak nechat snít.

***

Probudila mě vyspavost. Koukl jsem se dopředu, kde měl nějaký stařík zaplou mapu. Za chvíli bychom měli přistávat...

Promnul jsem si oči a vytáhl rádoby závěs nahoru tak, abych viděl všechno co se děje dolů. Všude byla voda. U moře jsem moc dlouho nebyl, tak snad půjdou s Clayem. Uvelebil jsem se zase v sedadle a čekal až přistanu. Po asi tak dvaceti minutách se mohlo přistát na pevnou půdu na což jsem se těšil a zároveň netěšil. Po dlouhé době uvidím Claye, což je fajn, protože se určitě změnil, ale bude mít se mnou stejný vztah? Můj bože, jasně že ne! Kdyby mohl, tak by mě vymazal ze světa a svedl to na konec mojí kariéry!

***

Podle toho, co mi napsal Sap na mě má čekat jeho veličenstvo Dream a Sap, který bude potom odlítat za Karlem. Snad mu dojde, že je asexual a jeho kuchyňská linka taky. [Jayson died of laughter]

Přešel jsem k pásu kde už přijížděla zavazadla. Moje po chvíli pyšně přijelo a v závěsu moje sportovní taška. V tu chvíli na mě přišla tréma. Bál jsem se, že při braní zakopnou, spadnou a rozbiju si držku, což se stalo jen s tím rozdílem že se mi narazila má milovaná levá ruka, (každý levák zná ten pocit :^) takže se mé psací schopnosti přesunuly z bodu mrazu na pod bod mrazu.

Povzdechl jsem si, postavil se a čekal až moje zavazadla udělají další kolo a ukončí jízdu.

Spokojeně jsem si to cupital do doby, než jsem se zastavil uprostřed letiště s tím, že nevím kde je sraz. Kurva. Proběhlo mi hlavou a tak jsem vytáhl své chytré zařízení, zapl ho a- a ještě větší kurva. Byl vybitý, takže mi nezbývalo nic jiného než si hačnout k lavičkám od dětského koutku a čekat na toho zasraného Claytona, co podle Nickovy zprávy vstával až když jsem přiletěl, což je plus bambus půl hodiny.

Povzdechl jsem si a koukl se na svou batožinu. Byla v pořádku. Smutně jsem si povzdechl. Že já kretén ze sebe dělám šaška.

Vstal jsem a porozhlédl jsem se po hale. Nic moc se tu nedělo a tak jsem se, jako správný mladý muž, rozhodl, že se vrátím do svých mladých let a trošku se vyřádím v dětským koutku do doby, dokud mě neseřve nějaká matka a nebo jiná lidská bytost.

Po chvíli jsem se rozhodl se vrátit, jelikož tu už nebylo tolik lidí a jedna ženská na mě koukala takovým tím pohledem jak matikářka na zapomenutý úkol.

Sedl jsem si vedle nějakýho kluka s delšími blond vlasy stažené do menšího drůlku na vršku hlavy a přední vlasy mu volně viseli ve vzduchu. Ťukal něco agresivně do mobilu a tak jsem neodolal příležitosti se kouknout.

Vy
Kde jsi? 19:17
Kurva Davidsone 19:17
Aspoň si to zobrazi, ty kreténe tupohlavý! 19:18
Jsem u dětskýho hřiště. Jestli do pěti minut nebudeš u mě, odcházím 19:18

Jemně jsem do něj drknul. Věnoval mi otrávený pohled, který se ihned změnil na naštvaný. ,,Doufal jsem, že nepřijdeš." Zavrčel. ,,Taky tě rád vidím, Williamsi" Oplatil jsem mu tón hlasu. Strašně se změnil. Měl kruhy pod očima, ledově prázdný pohled, jizvy po obličeji, které mu zřejmě způsobila jeho kočka a hlavně byl vyspělejší. ,,Jdeme." Zavelil a vzal mi kufr. Já na oplátku vzal moji sportovní tašku. ,,počkej na mě!" Křikl jsem, když zabočoval za nejbližší roh.

,,Kudy teď?" Zeptal jsem se ho, když jsme stáli na parkovišti. ,,zahrajeme si jednu hru, ano? Najdi zelený auto" otočil se na mě a zkřížil si ruce na hrudi. ,,uh...oh...ummmm" vydal jsem ze sebe citoslovce. ,,tak hezky pěkně pomlč. Tvůj hlas mě sere" ten kluk má jasný krámy!

Začal jsem ho následovat až k malému chloučku modrých aut, ze kterých jediné bylo žluté a tak jsem tipoval, že bude zelený. Což byla pravda, když ho odemkl na dálkové ovládaní. ,,Sedíš v zadu" Řekl. ,,Chci být ve předu" Zaprotestoval jsem. ,,nasrat a rozmazat." Otevřel kufr, kam dal moje kufr a zavřel ho. ,,Tam mám tašku z fotbalu" Odpověděl a otevřel mi zadní dveře. ,,Tak tašku můžeš dát dozadu.'' Protočil jsem očima. ,,Tebe můžu poslat do Londýna, Kreténe" Zavrčel a hrubě mě posadil dozadu. Koukl jsem se na sedladlo spolujezdce, kde si to netrůnila žádná taška. Lhář. Dal jsem si svoji tašku vedle sebe a připoutal jsem se.