Osud To Tak Chtěl (CH)

Krev a slzy (TW) #7

🇨🇿 Pohled Česka 🇨🇿

Koukal jsem do zdi.
Když se tu teď podříznu vše bude lepší. Maďarsko bude se Srbskem. Slovi si snad najde někoho, Poli taky.

Ale zítra je práce a pokud by se mi povedlo přežít, tak mě nejhůř vyhodí z práce.

Vstal jsem z vany a utřel se do ručníku. Vypustil jsem vodu, došel k šuplíku se žiletkami.

Vzal jsem ji do ruky. Lehl si zpátky do vypuštěné vany a začal jsem s tím zase.

Prvně zlehka, pomalu, potom mi bylo ale vše jedno. Krev se lila z mých rukou dolů po ruce, a poté rovnou do vany.

Bylo mi skvěle. Černé tečky v očích se mi zvětšovali víc a víc. Poslední říznutí mi hodně ujelo. Vjel jsem do kůže moc silně. Svět kolem se zatočil a to bylo vše. Všude bylo černo.

________________
🇵🇱 Pohled Polska 🇵🇱

Seděli jsme společně v obyváku. Bavili jsme se o různých tématech.

🇵🇱: Slovi šel by jsi zkontrolovat Czechy?
🇸🇰: Jasně.

Pak Slovi odešel.

Na chvíli bylo ticho.
Najednou byl slyšet křik a pláč.

S Madi (Maďarsko) jsme se rozběhli za ním.

________________
🇸🇰Pohled Slovenska🇸🇰

Zaťukal jsem na dveře.
Bez odpovědi.
Něco spadlo na zem.
Chtěl jsem otevřít, bylo zamčeno.
Docházeli mi nervy.

🇸🇰: Česko jsi tam?

Ticho

🇸🇰: Česko odpověz nebo vykopnu dveře!

Ticho

Zpanikařil jsem a rozbil matné sklo ve dveřích. Po ruce mi stekl pramínek krve.

Podíval jsem se oknem.

Hrozně jsem se polekal. Vykřikl jsem fakt nahlas a začal brečet jak malý.

🇸🇰: Česko?!
Rozrazil jsem dveře dokořán.
Běžel jsem k němu vytáhl ho z vany opřel ho o sebe a brečel.

Ve dveřích se hned objevila Poli a Madi.

🇵🇱: Czechy?....

🇵🇱:CZECHY?!....

Doběhla ke mě a rychle zavolala záchranku. Madi nevěděla co říct taky brečela. Vzala lékárničku a začla mu nějak obvazovat aspoň ruce. Byla ve stresu a bylo to prd platné.

Sanitka přijela později. Celý jsem se třásl.

🇸🇰: T-ten debil. JÁ HO ZABIJU.

Kdyby mě Poli nedržela za ramena a ruce tak by už Srbsko nebylo.

🇵🇱: Slovi...

🇭🇺: Je mi to hrozně líto. Já... Je to moje chyba.

🇵🇱: Není, je to chyba Srbska, ale i nás všech. Nikdo to nevěděl. Nikdo to s ním tolik neřešil.

... Nebylo třeba říct víc.

____________
Time skip

Seděli jsme spolu s Poli u Česka. Madi odešla. Bylo jí špatně a přece jen bydlí nejdál.

🇸🇰: Co když... Co když se neprobere...

Hrozně jsem se klepal. Šíleně. Bylo mi divně svíralo mě břicho a byl jsem šíleně vystresovaný.

Poli to zaznamenala.

🇵🇱: Já věřím, že bude v pořádku.
Horší to bude s jeho psychikou...

Poslední slova zadrmolila..

🇵🇱: Zítra je pondělí, práce měli bychom jít.

🇸🇰: J-já tu chci s ním zůstat. Zítra přijdu. Neboj.

🇵🇱: Fajn. Kdyžtak napiš.

🇸🇰: Hm...

Poli odešla. Zůstal jsem tu s ním sám.
Tu noc už jsem stejně nespal. Koukal jsem na hvězdy. Modlil se za Česko a vyčítal si každou blbou hádku.

_____________
~Time skip~

Ráno jsem vstal dřív. Musel jsem jít do práce.

Česko, víš jak těžké bylo přijít o mamku. Teď abych přišel ještě o tebe?

Opustil jsem budovu nemocnice. Cestou jsem potkal Německo.

Poznal že jsem nespal a že mi není nejlíp.
🇩🇪: Hele nechceš zajít na kafe? Ještě před prací. A třeba mi říct co se ti sakra stalo..

🇸🇰: Hm...

🇩🇪: Slovi?..

🇸🇰: No?

🇩🇪: Půjdeme teda?

🇸🇰: Jo jo..

Německo mě vzal do nejbližší kavárny a koupil mě a sobě jedno kafe.

🇸🇰: Já si ho zaplatím...

🇩🇪: Ne. Pozval jsem tě já ne?

🇸🇰: Ale...

🇩🇪: Ne.

Zaplatil a podal mi kafe.

🇸🇰: Díky...

🇩🇪: Není zač. Tak. Co se stalo?

Posadil se.

Sklonil jsem hlavu. Slzy mi stekli po tváři.

🇩🇪: Hej, hej? Vše v pohodě?

Objal mě kolem ramen.

🇸🇰: Česko. Česko se včera pokusilo o ne žití....

~Tak a je za námi další kapitola. Trochu depresivní, ale co už.
Snad se líbila. ~