the calm shadow. taegguk

07 ;; 𝘣𝘢𝘵𝘵𝘭𝘦

❝ rváčův den ❞

Se suchem v krku, díky čemuž jeho rty vypadaly, jako by mu bylo špatně, se vytrhl ze své říše snů, když na něj auto hlasitě zatroubilo.

❝ Kam se díváš, idiote! ❞ křičel muž z auta přímo před jeonggukem a ten se jen ušklíbl, né moc zajímající se o křičícího muže a o všechny na ulici, dívající se na něj.

Jeongguk zvedl ruce do úrovně svých ramen, jako znak omluvy a pak křičící muž jen obrátil oči v sloup, než odjel.  Jeongguka ve skutečnosti netrápilo, že je ten muž naštvaný, má spoustu jiných problémů než tyhle sračky.

Jak tak prošel skrz ulici a vydechl studený dech tak cítil, jak mu chlad razí cestu po zádech. Husí kůže mu vyskočila na kůži a on se rychle oklepal. Pak se rozhlédl po ulici, než přeběhl ulici a zamířil do obchodu.

Otevřel dveře z průhledného skla a rozhlédl se kolem a viděl jen starou dámu s čajem v rukou, jak jde přímo k němu.  A tak následovně ustoupil stranou, aby paní mohla bez problému vejít přímo do dveří.

Pak došel ke chlaďákům, kde si vzal energetický nápoj a došel k pokladně, kde ukázal prstem na cigarety.  Následovně položil na pult falešné id a jelikož si pokladní vůbec ničeho nevšiml a už vůbec nezkontroloval jestli je to on nebo jestli ne, tak mu to prošlo.

Dal peníze na pult a pak odešel z obchodu přímou cestou domů.

Jeho mysl byla plná různých věcí a on už potřeboval cigaretu. Potřeboval něco, co by uklidnilo jeho mysl, protože jeho mysl byla ve skutečnosti plná keců, které nemohl dostat ven.

A tak vytáhl z kapsy  zapalovač a zapálil si cigaretu.

Hned jak mu kouř naplnil hruď, ucítil jen kouř nostalgie, který tak naléhavě potřeboval. Došel k nejbližší lavičce, posadil se a v klidu pokračoval v kouření své cigarety.

Noc byla tichá a bylo slyšet cokoli, zvláště když k vám šla skupina, která byla kurva hlasitá.

Jeongguk vztekle vydechl kouř, podíval se na zem a na skupinu, která procházela kolem něj, ignorující ho, jako by tam vůbec nebyl. Pochopil, proč ho ignorovali, ale aspoň mohli být potichu.

Gguk protočil očima, hodil cigaretu na zem a šlápl na ni nohou. Slezl dolů z lavičky a vrátil se zpátky na cestu, avšak s divný pocitem v hrudi. Bylo to, jako by udělal něco špatného nebo něco takového.

Prošel temnými uličkami a už byla zkratka domů na dohled.  Bylo to možná pár metrů před ním, než ho někdo najednou chytil za levé předloktí a odtáhl do tmy.

Ruku měl hrubě sevřenou kolem úst a mnoho rukou ho drželo. Zpočátku byl klidný a jakmile ho pustili, mohl konečně vidět jejich tváře.

Vždyť to jsou děti

Někdo mu pevně přitiskl ruku kolem pusy a držel ho pevně, aby se nemohl hnout. Najednou ho ten někdo pustil a schodil na zem, zrovna na tu zraněnou ruku, načež jeongguk ihned zasyčel bolestí .

Pak se gguk pomalu podíval nahoru do jejich tváří, čekající co se bude dít dále.

❝ Kdo jste.❞ řekl jeongguk klidně a oni se začali smát, jako kdyby to byl ten nejvtipnější žert, který kdy slyšeli.  Jeonggukovi bylo úplně jasné, že oni nebudou zrovna extra normální, protože vyhlednout si někoho náhodného a pak mu bůh ví co chtít udělat není normální a to i jeongguk kupodivu chápal.

❝ My? proč bychom ti to říkali.❞

❝ Jo, já měl jenom dneska strašnou chuť někomu nakopat prdel, ale náš boxovací pytel nebyl k dohledání—❞