Skladiště na pravém rohu

Zpátky

Po dvanácti letech tu sedím, na výslechu. Před dvanácti lety mi zabili mého bratra. Už jsem se z toho smířila, do dneška, kdy mě detektiv Roger informoval, že případ je zase otevřen.

Ta známá vůně Brooklynu mi chyběla. Bydlím v New Yorku, kde pracuji jako komunikátor a profiluji. Přestěhovala jsem se tam hned po bratrově smrti. Všechny mé kamarády, rodinu a známé jsem tam nechala v zapomnění, ale jednou za rok, na mé narozeniny, si s tátou volám. Táta je opravář a mámu jsem nikdy nepoznala, nikdy mi neřekl, kde je nebo proč odešla. Chápala jsem ho a nechala jsem to plavat.

Musela jsem jít ještě jednou na výslech a podepsat papír, že jsem mluvila pravdu a, že budu pomáhat policii s důkazům, a až potom jsem mohla jet za tátou.

Míjela jsem svoji bývalou školu a jela jsem směrem k tátovi. Když jsem uviděla nás dům, žasem jsem koukala. Opravdu se o to stará, jsem si řekla. Uviděla jsem ho, jak seká trávu, tak jsem vystoupila z auta a šla za ním.

,,No páni, já snad z toho muže oslepnu." začala jsem se smát, táta vypnul sekačku a šel mě obejmout. Voněl úplně stejně, tak jak si ho pamatuji.

,,Chyběla jsi mi, škvrně. Už si konečně dáváš správně kečup?" zakývala jsem hlavou že ne a táta se začal smát. Uviděla jsem na okně, v kuchyni, svíčku, u které byla fotka mého bratra.

,,Taky tě informovali o tom, že se ten případ otevřel?" táta smutně zakýval že ano. Po smrti bratra to špatně nesl, ale měl tu mě a moji sestru.

,,Obraťme list, dnes přijde na večeři Naomi, takže budeme mít po sto letech, rodinou večeři." konečně jsem viděla vřelý úsměv. Šli jsme dovnitř domu a já se šla podívat do svého bývalého pokoje. Vše zůstalo nedotčené. Mé plakáty, postel, bačkory a kytky byly udržované. Šla jsem si čichnout k polštářům, jak jinak, levandulová vůně, do ní bych se mohla utápět do nekonečna.

Podívala jsem se na noční stolek, kde byl umístěná fotka, kde jsem byla já a moje sestra. Měla jsem se sestrou výborný vztah, dokud neodjela a otec a já jsme o ní dodneška neslyšeli.

,,Leah, můžeš jít na chvilinku?" vstala jsem a šla jsem do kuchyně, kde právě teď můj otec vařil večeři.

,,Chybí mi kukuřice a paprika. Můžeš pro ně skočit do večerky Gatese?" Kývla jsem, dala jsem tátovi pusu na líčko a šla jsem. Dnes bylo příjemně. Vzala jsem si jen svetr a nebyla mi zima a ani teplo, prostě akorát. Pana Gatese jsem znala a měla jsem ho oslovovat Isaac, je to strašně milí pán a těšila jsem se až ho znova potkám. Otevřela jsem dveře večerky a ozval se zvonek. Pan Gatese se na mě otočil a za pak sekund poznal, že jsem to já.

,,Bože Leah, jsi to ty? Zkrásněla si." Pan Gatese mě objal.

,,Ano jsem to já a vy jste se vůbec nezměnil. Co děti?" Pan Gatese se usmál a šel za kasu, a já šla pro kukuřici a papriku. Vůbec se to tu nezměnilo a já to tu znala stejně tak jako své boty.

,,Monika a Elis bydlí v Londýně a jsou šťastné. Na prázdniny bydlí u mě a jsem za to šťasten." Jako malá jsem se s nimi kamarádila.

,,Tak to je dobře." šla jsem ke kase zaplatit, když v tom zaměstnanec vyšel z regálů.

,,Je všem na svém místě, jen..." nedokončil to, protože si mě všimnul Ezra Grazia...

Byl to bratrův nejlepší kamarád a jako malá jsem se mu líbila a on mi, ale byly jsme děti, ne tak jako dnes. Vypadá jinak. Nechal si zlehka nárůst vousy, čímž mu vynikly jeho velké, modré oči.

,,Vypadáš jinak." řekl mi a byl překvapen, zjevně nevěděl, že se vrátím do Brooklynu.

,,Nápodobně." jedno obočí jsem zkřivila, vzala si věci a chtěla jsem odejít. Neměla jsem nikdy v lásce setkání s někým z mé minulosti. Než jsem odešla, tak venku mě odchytil Ezra.

,,Počkej." vzal mi tašky, i když jsem protestovala, že to zvládnu.

,,Jsi jiná." podíval se na mě a já se usmála.

,,Musela jsem dospět, a ne jak ty, který se určitě pořád bláta v blátě." dloubla jsem ho do ramene a zavzpomínal jsme si na naše dětství.

,,Co tvůj život?"

,,Nic nového, kromě toho, že mám malého, australského ovčáka, kterému je sedům let. Věk, kdy si chce hrát a je moc energický. Co ty?" obešel mě a šel pokraji chodníku. To dělal vždycky. Ochranářský a vřelý.

,,Taky nic nového, kromě toho že jsem se stala komunikátorem."

,,Tak to ti přeji." a bylo trapné ticho. Nevěděla jsem o čem mám sním mluvit, ale naštěstí už jsme byli u domu táty.

,,No už musím jít." vzala jsem si tašky a než jsem zavřela dveře, tak jsem se opřela o futra a zamávala Ezrovi. Ten se mi poklonil a já s úsměvem zavřela dveře, a šla do kuchyně. Podala jsem tátovi papriku a kukuřici, a poplácala ho po paži. Opřela jsem se o linku a pozorovala tátu, dokud jsem neslyšela zvonek a šla jsem otevřít. Stála tam moje sestra, vypadala poněkud jinak, než jí znám. Vypadala...ani to nemůžu vysvětlit, můj instinkt mi radil, že to není zcela ona.

,,Chyběla si mi." obejmula mě a já jí pomohla sundat vestu, šli jsme ke stolu, kde táta prostřel stůl a nachystal jídlo. Když spatřil Naomi, tak ji šel obejmout. Měla jsem divný pocit, který jsem ještě nikdy nezažila, musela jsem to nechat plavat, aspoň kvůli tátovi. Sedli jsme si všichni vedle sebe a povídali jsme si o našich zážitcích, jen Naomi byla zamlklá a skoro nic neříkala. Blížila se už půlnoc a mi jí nabídli, že by tu mohla přespat. Řekla, že tu klidně přespí, a nakonec nám řekla, že musí dodělat důležitou práci. Když Naomi odešla do svého pokoje, já se chystala na spánek. Šla jsem si umýt obličej, když v tom mi přišli dvě zprávy. Jedna od detektiva Rogere a druhá od anonymu. První jsem si přečetla zprávu od detektiva, že našel vodítko a ať se mám zítra brzy ráno přijít. Mohla jsem klidně teď, ale věděl, že by to nebylo dobrý ve tmě. Druhou zprávu jsem si přečetla a uvědomila jsem si, že je to číslo Ezry, který mi popřál krásný večer a chvilku jsme si spolu psali, dokud jsem se nedobrala k novým i starým složkám vraždy mého bratra. Nikdy nenašli vraha, tak proč se rozhodli právě teď otevřeli ten případ? Proč to nenechali ležet, bylo by to zřejmě lepší. Ale měla jsem příležitost najít vraha a toho jsem se vzchopila. Čert vem verš, přesně tak, jak jsem si jako malá říkala.