Skladiště na pravém rohu

Bát se?

Ezra zaparkoval, čímž mě probral z mého světa. Já si zapnula bundu, Ezra vzal krabici a oba jsme zamířili za detektivem. Zaklepali jsme a vešli dovnitř.

,,Tak jak jste uspěly?" Ezra položil krabici na stůl, otevřel víčko a vysypal celou krabici. Uviděla jsem fotku sestřiného domu, a tak jsem jí podala detektivu.

,,Přišla vám poslední dobou vaše sestra v něčem jiná?" oba se na mě podívali a já odmítala tomu věřit. Sestra měla nejlepší vztah s bratrem, hrála si s ním, dělali si společně jídlo a cokoliv možného co je napadlo, udělali spolu i se mnou.

,,Ani náhodou na to nemyslete. Ona nemůže být vrahem!" nevěřili mi, nechali se řídit svým smyslem.

,,Leah musíme to aspoň zvážit a prověřit." spadla jsem do křesla a prokřupla si krk, čímž jsem se uvolnila ze stresu. Rozhodila jsem rukama a souhlasila s tím abychom zítra prověřili sestřin dům, ale budeme muset zjistit kdy nebude u sebe doma. Dali jsme věci do krabice, zavřeli víko, dali klíče detektivovy od auta a rozloučili jsme se s detektivem.

,,Grazio?" zavolal detektiv na Ezra, který se na mě podíval a řekl mi, jestli můžu venku počkat na něho a já kývla že jo. Šla jsem ven a chodila sem a tam. Přemýšlela jsem o mé sestře. Opravdu byla poslední dobou jiná, ale nemohla jsem připustit mému mozku, aby si myslel, že moje setra je vrah, prostě jsem nemohla to dopustit, ale souhlasila jsem s tím, že to alespoň prověříme. Co neprověříme, nevíme, co zač je. Další citát mého bratra. Dál jsem přemýšlela o Ezrovi. Už od malička mě to k němu táhlo. Vždy nás něco spojilo. Školní projekty, můj bratr, hraní venku, řádění, sledování televize, a nakonec smrt bratra.

Ještě do téhle chvíle jsem litovala, toho polibku před dvanácti lety, ale teď jsem toho nelitovala, dala jsem si tu vzpomínku mezi šťastné. Říkala jsem si, jestli mám štěstí, že je tu se mnou. Jaké by to bylo, kdybych tohle všechno měla dělat sama? To netuším, ale jediné, co tuším je, že mám díky Ezrovi smíšené a nepopsatelné pocity. Moje mysl neustále myslela jen a jen na něho, když jsem nemyslela na bratra a na vyšetřování. Dala jsem si prsty na spánky a snažila jsem se sebeovládat a být rozumná. Nemyslet na Ezra a myslet na případ. Chvilku jsem vůbec nemyslela, sedla jsem si na lavičku a poslouchala ten klid. Jemný vítr, zvuk sov, jezdění aut a vůně Brooklynu.

,,Jde vidět, že to ti tady chybělo." otevřela jsem oči a uviděla jsem Ezra, který seděl vedle mě.

,,Mně taky." usmála jsem se a on taky. Položila jsem hlavu na jeho rameno ,,Jsi už unavená, není dobré se přepínat" pohladil mě po vlasech a já ještě nechtěla jít domů, protože jsem věděla, že nedokážu vidět sestřinu tvář.

,,Nemůžu dneska přespat u tebe? U nás je totiž Naomi a já vím, že bych nedokázala se jí podívat do očí."

,,Kdykoliv můžeš." zvedli jsme se a jeli jsme jehoautem. Jeho Jeep jsem vždy milovala. To nastartování a vůně nových i starýchsedaček. Byla jsem ráda, že u něho mohu přespat, vím že teď můžu spát sezavřenýma očima a nebát se co se okolo mě stane. Začala jsem se Naomi bát i když jsem nechtěla. Ano vím, že je to moje sestra, ale strach je silnější. Kdybych měla spát v pokoji naproti ní, tak bych měla oči pořád otevřené a dávala bych si velký pozor. I když mám zbraň pro případ, kdyby se něco stalo, nejsem schopná jí namířit na moje blízké, nebo jsem aspoň nebyla schopná.