Skladiště na pravém rohu

Už se blížím

,,Musím jít za tátou." odtrhla jsem se od Ezra i když jsem tak moc chtěla zůstat v jeho náruči. Vzala jsem si svetr a když jsem vešla z hlavních dveřích, mě Ezra přitáhl k sobě a dal mi letmý polibek na rty, čímž mi na tváři vyloudil úsměv. Než jsem se nadála, tak jsem byla v předsíni a podívala jsem se koutkem do pokoje od taťky, jestli spí a opravdu ještě dřímal. Šla jsem do svého pokoje, když jsem se zastavila a podívala se na sestřiny, otevřené dveře. Moje svědomí mi říkalo, ať to nedělám, ale nedalo mi to. Překročila jsem práh dveří a vešla jsem dovnitř. Řádně uklizeno, ani nic špinavého tu nebylo. Začala jsem se probírat šuplíkama a nic jsem nenašla. Byla jsem teď přesvědčená, že není na tolik hloupá, aby tu zanechala jakýkoliv důkaz, byla mazaná, proto se dnes musím vydat k ní do bytu. Vešla jsem do svého pokoje a převlékla jsem se. Uslyšela jsem svého tátu, jak právě vstal a šla jsem za ním. Opřela jsem se o futra, všiml si mě a usmál se.

,,Nechceš si jít zahrát basket?" ušklíbla jsem se, táta vzal míč a šli jsme soupeřit o tom kdo se zlepšil. Občas to vypadalo, že vyhraji já nebo táta, ale měli jsme remízu. Šli jsme se napít, když v tom se mě otec zeptal na zapeklitou otázku.

,,Co nového v případě?" opřela jsem se zády k tátovi, abych měla čas na rozmyšlení co říct. Mám mu říct pravdu? Tati tvoje dcera Naomi je zřejmě vrahem. Tak to ne. Jednou mu můžu zalhat, ne?

,,Teď ještě prověřujeme lidi." a mohla jsem se k němu konečně otočit, bez špatného svědomí. Byl docela zklamaný, ale jen přikývl.

,,Tati, nepřišla ti poslední dobou Naomi jako vyměněná?" dala jsem si ruce za zády, hrála si s prstama a snažila neříct tátovi pravdu o Naomi.

,,Někdy ano, proč se ptáš?" a teď musím být extra opatrná, řekla jsem si v duchu.

,,Já nevím, jen jestli nejsem jediná, které to tak přijde."

,,Naomi byla už od dětství svým způsobem jiná, ale ne takhle." pohladila jsem tátu po zádech, vtiskla mu pusu na líčko. Řekla jsem mu, že děkuji a že ho mám ráda. Šla jsem do svého pokoje a chtěla jsem na chvilku vypnout tu svojí myslící hlavu, ale v telefonu mi začalo hrát jméno mého šéfa a musela jsem mu to zvednout. Byl naštvaný, kdo by se mu divil. Říkal mi, že se do práce musím vrátit co nejdříve, protože budeme mít ten nejdůležitější případ. Odpověděla jsem mu, že se vrátím do práce, co by dub a budu se snažit co nejdříve tu skoncovat. Podle něho si tu nemám dělat vážné vztahy, ale na to už je pozdě. Po rozhovoru jsem si šla stáhnout žaluzie, opřela jsem se o parapet a zeď a dívala jsem se z okna. Kochala jsem se tou přírodou a těmi krásnými, barevnými stromy. Psychicky jsem se připravovala na večer kdy se vydám do bytu sestry a budu to tam muset nenápadně prohlédnout. Nemůžu tam nechat jakýkoliv důkaz, bordel a budu muset dát všechno na své místo. 

Chystal se už večer a mě vyzvednul detektiv. Jeli jsme společně k Naomi a několik minut jsme čekali, než odejde. Když odešla, tak jsem se zvedla, vzala klíčky a detektiv mi poradil ať mám uši, oči všude a že venku bude hlídat. Rychlostí blesku jsem šla do bytu, odemkla dveře a poté jsem je zavřela. Nejdříve jsem se podívala nenápadně z okna, jestli je vše v pořádku, a bylo. Šla jsem tedy do obyváku, dřepla jsem si, otevřela jsem šuplík, kde se nacházeli disky. Jak jsem se tam, tak v tom šuplíku probírala, jsem uviděla, jak z jednoho šuplíku tečou kapky krve a už jsem měla v ruce kliku od šuplíku, jenže jsem ucítila na temenní části mozku, zbraň. Zvedla jsem ruce na hlavu a naštěstí jsem měla na boku zbraň, jenže nemohla jsem jí teď kom použít.