Skladiště na pravém rohu

Naomi, to ty?

,,Pomalu a v klidu se otoč." otočila jsem se a měla jsem neustále ruce vzhůru. Byla to Naomi a mířila mi na čelo zbraní.

,,Naomi polož tu zbraň a promluvíme si." vrtěla hlavou že ne a přitiskla mi zbraň více k čelu, začalo to více bolet.

,,Ne ty mě budeš poslouchat." poodstoupila kousek ode mě a já měla možnost se postavit. ,,Venku jsou policajti, Naomi nedělej chybu, kvůli které bys nadosmrti litovala." dala mi pistol na srdce a šíleně se zasmála.

,,Tu už jsem udělala před dvanácti lety, když jsem zabila našeho bratra. Nemohla jsem dál. Naštval mě a já ho začala mlátit a líbilo se mi to, nepopírám to a od té doby jsem měla vraždící sklony. Kdykoliv jsem někoho uviděla, ať to byla rodina nebo neznámí lidé, jsem měla chuť ho zabít. Ty ne?" zakývala jsem že ne. Vysmála se mi. Šla si sednou na sedačku, opřela se lokty o stůl a mířila na mě zbraní. Vypadala hrozně. Kruhy pod očima, vlasy rozcuchané, červené a černé oči, špinavé oblečení, takhle jsem jí nepoznávala a ani jsem nechtěla. Věděla jsem, že se v ní něco zlého pohnulo. Ano každý máme sklony, ale ne takové. Při mém štěstí nebo možná i neštěstí zazvonil telefon a já s Naomi jsme se mžikem podívali na sebe i na telefon. Nařídila mi ať jdu zvednout ten telefon a ať se o nic nepokouším. Zvedla jsem ho tudíž a dívala jsem se neustále do Naominích očích.

,,Paní Mayer jste v pořádku?"

,,Ano, my obě jsme v pořádku a hezky si tu povídáme."

,,Jsou tu i vyjednávači, a i jiní policajti, kdybyste potřebovala pomoct udělejte jakýkoliv pohyb rukou za zády."

,,Není to potřeba, je to jen sesterská promluva." zavěsila jsem mobil a šla jsem k oknu. Naomi vrtěla hlavou ať to nedělám jinak mě zastřelí, ale já jsem odhrnula závěsy a ukázala jsem jí kolik lidí jsou venku a že jí chci pomoct. Poodstoupila více od okna, zřejmě se bála že budou mít příležitost jí zastřelit a já se snažila Naomi promluvit do duše.

,,Jsi moje sestra a já ti odpouštím. Vyhledáme odbornou pomoc a budu u toho s tebou." šla jsem blíž k ní a strašně se jí klepali ruce. Už od začátku bylo na ní vidět že si drogu, a to nebylo pro ni v tuhle chvíli dobrý. Měla jsem jednu ruku nahoře a druhou jsem dávala pomalu za zády. Udělala jsem ruku v pěst a doufala jsem, že to pochopili a že tu budou co nevidět. Dala jsem druhou ruku dolů a Naomi na mě křičela ať je dám zpátky nahoru, ale já ji neposlouchala. Vrtěla jsem hlavou, že ne a byla jsem u ní blízko, čímž jsem jí vzala zbraň z ruky a ona se zhroutila na zem. Přiběhly policajti, dali jí pouta a vedli jí do auta. Ke mně přišel detektiv, pomohl mi z bytu a já se mohla konečně nadechnout čistého vzduchu. Nic jsem nevnímala, ale slyšela jsem někoho, jak křičí moje jméno, já otevřela oči a uviděla jsem Ezra. Rozběhla jsem se za ním a spadla jsem mu do náruče. Tiskl mě k sobě jako o život a já jsem ho hladila za krkem.

,,Díky bohu jsi celá." kontroloval každý kousek mého těla, jestli jsem v pořádku.

,,Jak to že jsi tady?" Držela jsem ho za ruce. Podíval se na moji modřinu, která byla na čele a políbil to místo. Řekl mi, že je tu pro mě a, že by si nikdy nepřipustil, kdyby se mi cokoliv stalo. Dojalo mě to tak, že jsem ho musela políbit. V tom polibku jsem se musela pousmát, kdo by ne. Oba jsme se od sebe odtrhly, ale pořád jsme se držely za ruce a dívali jsme se na Naomi, jak se jí policajti snaží dostat do auta.

,,Nebyla jsem to jen já, kdo Jasona zabila. Oni se vrátí a bude to stokrát horší." nechala se v klidu dostat do auta. Já a detektiv Roger jsme se na sebe podívali a oba jsme věděli, že to trápení ještě nepromine. Ale teď jsem chtěla jen jedno. Zvedla jsem ruce a přitáhla jsem si Ezrové rty zpátky k mým.

.Čert vem verš, zítra se naděj a lest si vem.

.Konec první části knihy.