Umlčena (HP)

5.část

Ležela na studené zemi, tak jako pokaždé co skončilo její mučení. Dnes necítila tolik bolesti. Přehlušovaly jí její myšlenky.

Severus tu dnes ještě nebyl a ona měla hrozný strach, že už nepřijde. Chtěla ho znovu vidět. Chtěla znovu cítit naději, že se odsud dostane.

I když ji mučil, věděla, že to tak muselo být. Sice se tvářila ublíženě, ale byla si moc dobře vědoma, že tam ten netvor s rudýma očima je a čeká, jestli ji Severus ublíží.

Námáhavě se zvedla do sedu a opřela se o krví potřísněnou zeď. V žebrech jí nepříjemně bodalo a plíce při každém nádechu tlačily. Přiložila ruce na hrudník.

Jak dlouho to ještě vydrží?

Musí se odsud dostat. Někdo ji odsud musí dostat. Sama se nedokáže pomalu ani posadit.

Uslyšela kroky.

Dveře se otevřely a do místnosti pomalu vešel Severus. V ruce hůlku a na sobě smrtijedský plášť. Díval se na ní tmavýma očima.

,,S- everusi" zašeptala bolestně ,,vrá-til ses" řekla svoji myšlenku a snažila se postavit. Když se jí podařilo kleknout si, na zem jí porazila kletba.

Ucítila palčivou bolest na celém těle. Roznášela se v přívalech bolesti a putovala v rychlých sekvencích nahoru a dolů.

Zmohla se jen na tiché vzlykání. To neúprosné mravenčení se jí dostávalo do hlavy, potom zmizelo a o chvilku později se jako čepel nože znovu zabodlo do spánků.

Byla skroucená u jeho nohou a tiše doufala, že už to skončí.

Kouzlo po chvilce ustoupilo. Úlevou se natiskla na studenou zem a nebyla schopna se zvednout.

V konečcích prstů doznívalo poslední  mravenčení. Zhluboka se nadechla.

Ze zadu jí chytli dvě silné ruce. Zvedli jí, jakoby nic nevážila. Vyjekla bolestí , ale dotyčný tomu nevěnoval pozornost. Táhnul jí na druhou stranu místnosti. Strčil jí ke stěně a surově jí chytil za vlasy a zvrátil jí hlavu.

Tělem jí projel odpor, když se dotkla vlhkých a plísní pokrytých kamenů.

Na rukách ucítila magickou ocel. Pevně jí omotala zápěstí a připoutala  jí ke stěně.

Ač byla schopna chápat, proč ji Severus mučil, tohle se jí už nelíbilo. ,,Severusi, c- co t-" zašeptala, když ji muž strhnul těch pár cárů, co jí zbylo jako oblečení.

Uvědomění přišlo hned.

To snad ne. Ona to, ale nechce. Ne takhle. Sice ho milovala a už mnohokrát si představovala, jaké by to bylo. Ale takhle to být nemá!.

,,Se-Severusi pusť mě, prosím." Vzlykla, když se jí chladné ruce obmotalaly okolo boků. 

O chvilku později už do ní muž bolestivě přirazil.

Snažila se, aby toho nechal. Prosila a plakala, ale Severus jí nevnímal.
Pevně jí tiskl ke zdi a držel jí.

Byla tak vyčerpaná, že se jí podlomila kolena. Prudkým škubnutím, se jí magická ocel zařízla pod kůži.

Ale bylo jí to jedno. Stejně bolest necítila. Ne tu fyzickou.

Myslela jen na to jedno.

Že jí zradil.