Služebná urozené krve

1. Kapitola - Útěk a Teta

Ahoj, jmenuji se Elena. Celým jménem Elena Anna Katherine Steilská - princezna ze Steilsu. Je mi sedmnáct let. Vlastně už skoro osmnáct, zítra mám totiž narozeniny a rodiče pro mě mají překvapení.

Druhý den...

,,Princezno!" Vzbudilo mě volání. ,,Princezno, vzbuďte se!" Najednou ze mě někdo strhl mojí deku a do mě se dala zima.
,,Lauro. Vrať mi tu deku." Řekla jsem rozespalým hlasem. Nechápala jsem, proč mě budí tak brzy po ránu. Sluníčko teprve vycházelo.
Laura se na mě usmála a řekla: ,,Dnes máte narozeniny, Vaše Výsosti." Hned jak to dořekla, vyskočila jsem z postele a běžela do koupelny se umýt. Jakmile jsem se umyla, obalila jsem si kolem těla ručník a vyrazila do své komnaty, kde už na mě čekala Laura s nádhernými, světle modrými šaty.
,,Jsou krásné." Vydechla jsem. Laura mi pomohla se do šatů nasoukat a potom mi rozčesala moje hnědé vlasy a nechala je jen volně splývat na mých zádech. ,, Vypadáte nádherně." Pochválila mě.
Poté jsme společně šli na snídani do jídelny, kde již seděli mojí rodiče. Usadila jsem se ke stolu a poslala Lauru se taky najíst.
,,Zlato?"Upřela jsem na matku své smaragdové oči. ,, Dnes máš osmnácté narozeniny a my si s tatínkem pro tebe připravili překvapení. A zároveň ti něco musíme oznámit." Nervózně se usmála a se na ni podívala podezřívavým pohledem. Pak už ale přinesli jídlo a já na všechno zapomněla.

Odpoledne...

Rodiče si mě zavolali do stájí. Přemýšlela jsem, proč se chtěli sejít zrovna tady. Jakmile jsem vstoupila do stájí, uviděla jsem je oba jak postávají poblíž jednoho boxu. Došla jsem až k nim. ,,Dceři, představuji ti tvou novou kamarádku." Promluvil můj otec a ustoupil abych mohla nahlédnout do otevřeného boxu. Stála tam překrásná černá klisna. Černá jako noc. Vpíjela se do mě svým pronikavým pohledem tmavě modrých očí.
Na nic jsem nečekala a vrhla se rodičům kolem krku. ,,Děkuji, děkuji, děkuji, děkuji!!!" Pak jsem se otočila na klisnu, natáhla k ní ruku a pohladila ji po hlavě. ,,Jak se vlastně jmenuje?" ,,Sama pro ni vymysli jméno." Ozvala se mi odpověď. Chvíli jsem přemýšlela a potom mě to trklo. ,,Tenebris. Bude se jmenovat Tenebris."
Ještě chvíli jsem svou klisnu hladila. Poté jsme si vzpomněla, že mi rodiče chtěli něco oznámit. Otočila jsem se a čekala až začnou. Jako první se odvážila matka.
,,Zlatíčko, dnes je ti osmnáct a ve tvém věku se již spousta princezen vdává." Odmlčela se. Chvíli jsem na ni jen nechápavě hleděla, ale pak mi to došlo. Oni mě chtějí provdat.
Nesouhlasně jsem zakroutila hlavou a začala pomalu couvat směrem k východu ze stájí. Rychle jsem se otočila a už běžela do hradu. ,,Eleno!" Matka za mnou volala, ale já ji nevnímala a dokonce ještě zrychlila.

Večer...

Celý zbytek dne jsem strávila zamčená ve své komnatě. Netušila jsem, co mám dělat. Když v tom mě to napadlo - uteču.
Sbalila jsem si nejnutnější věci, oblékla se do jezdeckých kalhot a halenky, nasadila si velké jezdecké boty. Nechala jsem Lauře vzkaz na posteli. Vykradla jsem se z pokoje a utíkala chodbami až do stájí. Přešla jsem k Tenebris, pohladila ji po šíji a osedlala ji. Nepozorovaně jsme proklouzli kolem stráží a zamířili k lesu.
Ze začátku jsem se trošku bála, ale za chvíli už jsme cválali po lesní cestě, která vedla do Darkasu. Jeli jsme snad celou noc. Až za svítání jsem konečně spatřila hradby hlavního města. Projela jsem bránou a sesedla z Tenebris. Vzala jsem její otěže, vydala se do části města, ve které bydlela její teta.
Zastavila jsem se před obřím domem, zaklepala na dveře. Hned přiběhl Sebastian-tetin nejvěrnější sluha. Když jsem tu jako malá trávila nějaký ten čas, nechoval se ke mně jako k princezně, ale jako k obyčejné holce. Moc jsem si ho oblíbila. ,,Vítej." Pozdravil mě a pustil dovnitř.
,,Je tetička doma?" Zeptala jsem se. ,,Ano, jsem doma, holčičko." Ozvala se mi odpověď od schodů. Pomalu ke mně kráčela dáma středního věku s kaštanovými vlasy. ,,Tetičko!" Přiběhla jsem k ní a objala ji. Obětí mi vrátila.
Tetička poslala Sebastiana postarat se o mou klisničku a my si spolu sedli na pohovku v obýváku. ,,Tak, proč jsi tady? Co se stalo?" Vím, že před tetou nic neutajím. Radši jsem spustila.
Pověděla jsem jí vše, co se včera stalo. Svůj proslov jsem zakončila tím, že si žádnýho namyšlenýho panáka nevezmu. ,,A jak víš, že se ti nebude líbit? Třeba je hodný a ty ho budeš mít ráda." S tím jsem opravdu nesouhlasila, ale nechci se s ní hádat. ,,No, nevadí. Zatím se zabydli." Povzdechla si.
,,Víš, tetičko. Já... Chtěla bych pracovat." Teta se na mě podívala. Zprvu překvapeně, ale potom její výraz zvážněl. ,,A kde by jsi chtěla pracovat? V práci princeznovské zkušenosti neuplatníš." Na tuhle otázku jsem byla připravená. ,,Laura, moje komorná, mě učila, co taková služebná dělá. Vše umím." Chvíli se na mě dívala. ,,Promluvíme si o tom až po snídani, ano?"

Zdravím. Tohle je moje úplně první knížka. Proto doufám, že omluvíte mé případně chyby. Snad se vám bude líbit😁