Služebná urozené krve

2. kapitola - Práce a Princezna

Po snídani jsme se s tetičkou sešli v její pracovně. Jakmile jsem se usadila, začala mě probodávat svým pohledem. ,,Ty by jsi chtěla pracovat." Vydechla unaveně. ,,V životě jsem nezažila, aby princezna pracovala... Ale budiž. Jestli je to to, co chceš." ,,Děkuji, tetičko!" Vykřikla jsem a vrhla se tetě kolem krku.
,,Mám ale jednu podmínku. Pracovat budeš na hradě." Trochu mě tím zaskočila, ale souhlasila jsem. ,,Dobře tetičko."

Po obědě...

,,Eleno!" Jakmile jsem uslyšela své jméno, vyskočila jsem z postele, na které jsem odpočívala a běžela ke dveřím. Teta se právě vrátila z hradu, kde domlouvala moji práci. ,,Jak to šlo? Přijali mě? Kdy mohu nastoupit?" Chrlila jsem na ni jednu otázku za druhou. ,,Jen klid, dítě... Nastoupíš zítra ráno, jako služebná na hradě." Vrhla jsem se na ni a stáhla ji do obětí. ,,Děkuji. Moc ti děkuji."
V noci jsem se převalovala. Nemohla jsem usnout. Musela jsem myslet na zítřek. Avšak nakonec jsem konečně usnula.

Ráno...

Vzbudila jsem se ještě za šera. Převlékla se do šatů pro služebné, nasnídala se a rozloučila se s tetou.
U brány jsem strážím řekla, že jsem nová služebná. Rychle se na sebe podívali a pustili mě dovnitř. Chvíli jsem šla chodbou, až jsem narazila na jednu služebnou. Byla zhruba stejně stará jako já. ,,Ty jsi ta nová, že?" Zeptala se, když mě uviděla. Já jen přikývla na znamení souhlasu. ,, Jsem Lena." Řekla a podala mi ruku. ,,Elena." Taky jsem jí podala ruku. ,,Tak pojď." Nestačila jsem se ani rozkoukat a už mě vláčela za sebou.
Po cestě mi ukazovala, kde co je. Nakonec jsme dorazili k jedněm dveřím. Lena mi vysvětlila, že je to králova ložnice a dala mi ji na starost. Každé ráno sem mám přijít a poklidit tu. Poté mě zavedla ke dveřím, které nám byly nedaleko královi komnaty.
Byla to komnata princezny, královi mladší sestry.
Lena nejprve zaťukala a následně po vyzvání vstoupila a já ji následovala. ,,Dobré ráno, princezno." Dobré, Leno. Tohle je ta nová služebná, že?" Usmála se na mě upřímně. ,,Ano, Vaše Výsosti." Přitakala jsem a uklonila se.
Zbytek dne mě Lena zaučovala a ukazovala mi, co a jak. Většinu času jsme strávili s princeznou buď v její komnatě, v knihovně nebo na zahradě. Princezna Tresa byla moc milá a hodná. Dost jsme se sblížili. 
Zhruba kolem osmé hodiny jsem byla propuštěna s tím, že zítra tu Lena nebude, proto se o princeznu musím postarat sama.

Příští den...

Tentokrát mě stráže postili hned, protože mě znali. Přešla jsem přes nádvoří, vstoupila do hradu a stoupala po schodech až ke komnatě princezny Tresy. Zaťukala jsem na dveře a čekala na vyzvání. Po chvíli se z komnaty ozvalo unavené ,,dále".  Vstoupila jsem tedy dovnitř.
,,Dobré ráno, Výsosti." Pronesla jsem a uklonila se. ,,I tobě dobré ráno, Eleno." Princezna se na mě usmála. ,,Pomohu vám s převlékáním." A už jsem k ní přiskočila, pomohla jí sundat noční košilku a obléknout žluté šaty, které ladily k jejím havraním vlasům a temným očím.
Celý den jsem chodila za princeznou a doprovázela ji všude, kam šla. Nejdříve jsme zamířili do zahrady, poté do knihovny a nakonec se vrátili do komnaty. Za chvilku jsem již šla princezně pro oběd.
Hned jak jsem otevřela dveře kuchyně, mě do nosu praštila vůně vepřového masa s vařeným bramborem. ,,Tady to krásně voní." Neubránila jsem se úsměvu. ,,Tak tohle odnes princezně a přijď. Něco ti dám." Lekla jsem se, když se vedle mě najednou zjevila Greta. Podávala mi tác s jídlem. Popadla jsem tác a vydala se zpět za princeznou.
Opět jsem zaklepala a čekala, až se ozve ,,dále".  Vstoupila jsem, dala princezně tác na stůl a optala se, zda mohu jít na oběd. Princezna mě propustila a já téměř vyběhla do kuchyně.
Uvnitř už na mě čekala Greta s talířem plným jídla, který div nepřetékal. Jídlo jsem přímo hltala. Bylo to lepší než u nás doma. ,,Bylo to výborné. Opravdu výborné." Pochválila jsem Gretě oběd, rozloučila se s ní a zamířila do princezniny komnaty.
,,Hej!" Ztuhla jsem. Otočila jsem se. Stály tam tři služebné. Na sobě měli stejné černo-bílé šaty jako já. Ta vepředu, která na mě nejspíš vykřikla, byla blondýna s modrýma očima. Za ní na právo stála hnědovláska se zelenýma očima. Poslední byla taky blondýna s hněda očima.
,,Přejete si něco?" Zkusila jsem to zdvořile. Jen se škodolibě usmívali. ,,Ano, přejeme." Odpověděla ta blondýna vepředu. Pomalými kroky se ke mně přibližovala. Já však stála rovně a nehodlala jsem couvnout ani o krok. Projevovaly se moje královské geny. ,,Jak jsi to dokázala?" Nerozuměla jsem o čem to mluví. ,,Nechápu." Ušklíbla se. ,,Jak jsi se tak rychle stala služebnou princezny? Určitě jsi musela někoho podplatit." ,,Co tím myslíte? Byla jsem k ní přidělena." Už byla skoro u mě, ale já pořád ještě stála na místě. ,,O tu pozici usiluji již roky. Není možné, aby jsi k ní byla ,přidělena'." Teď stála přímo přede mnou. Byly jsme stejně vysoké, takže jsme si hleděli do očí a navzájem se propalovaly pohledy.
Otvírala jsem pusu, že chci na její obvinění něco říct, ale v tom se napřáhla a... Dala mi facku! Tak silnou facku, že jsem ztratila rovnováhu, upadla na zem a praštila se hlavou o podlahu. Než jsem mohla jakkoli zareagovat, kopla mě do břicha. Bolelo to. Opravdu moc to bolelo, ale i přes tu bolest jsem slyšela kroky a následně se chodbou rozezněl silný mužský hlas.
,,Co se to tu děje?" Potom jsem jen viděla, jak všechny tři služebné blednou. Uklonily se nově příchozímu a pak už byla tma.