Služebná urozené krve

3.kapitola - Tajemný zachránce

Vzbudila jsem se na posteli. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala. Byl to pokoj pro princeznu. Na okamžik jsem si myslela, že to je můj pokoj. Že se mi to všechno jen zdálo. Nebyl žádný útěk, žádný muž, za kterého mě rodiče chtějí provdat. Z mého přemýšlení mě vytrhla princezna Tresa, která tak zároveň vyvrátila mé smýšlení o tom, že to je jen sen. Když spatřila, že jsem vzhůru, přicupitala ke mně a skočila mi kolem krku.
,,Jsem tak ráda, že ti nic není. Tolik jsem se bála." ,, Děkuji, Vaše Výsosti, ale to nic nebylo. Jen jsem se praštila do hlavy. Nic vážného." Pomalu jsem vstala z postele, aby se mi nezamotala hlava.
,, Žádné takové! Nechám je vyhodit. Nebo lépe, nechám je zavřít." Musela jsem se usmát. ,, Vaše Výsosti, prosím nezavírejte je. Jen byli trochu žárlivé. Nic víc." ,,Tak dobře. Hlavně, že jsi v pořádku. Strašně jsem se lekla, když mi řekl, že jsi v bezvědomí." Myslela jsem si, že naráží na mého zachránce, ale mýlila jsem se. ,,Doktor." Pověděla, když si všimla mého výrazu. ,,Aha." Na nic jiného jsem se nezmohla.
Pár minut jsme si ještě povídali a poté jsem dostala na zbytek odpoledne volno. Rozhodla jsem se zajít za Tenebris. Dlouho jsem ji neviděla.

Večer...

,,Tak, jak se ti líbí v práci, Eleno." Optala se mě teta, když jsme večeřeli. ,,Je to skvělé. Moc ti děkuji, že jsi mi to dovolila, tetičko." Usmála jsem se na ni. ,,Víš, slyšela jsem, že jsi měla potyčku se služebnými. Prý jsi byla v bezvědomí." Úsměv mi zmrzl na rtech. ,,Kdo ti to řekl? To...nic se nestalo. Jen menší nedorozumění. Jsem v pořádku." Pokusila jsem se o další úsměv, ale myslím, že to moc dobře nedopadlo. Díky bohu se mi nakonec podařilo tetu přemluvit, abych mohla dál pracovat.

Večer druhého dne...

Následující den proběhl bez problémů. Lena se vrátila a pomohla mi. Právě odešla princezně Trese pro večeři.
,,Eleno? Mohla by jsem tě požádat o laskavost?" ,,Jistě, Vaše Výsosti, cokoli si budete přát." Natáhla se na noční stolek a podala mi složený kus papíru. ,,Předala bys toto mému bratrovi? Najdeš ho v jeho pracovně." ,,Ovšem." Vzala jsem si od ní vzkaz a vyšla na chodbu. Jen jsem doufala, že si pamatuji, kde má král pracovnu.
Po chvilce hledání jsem ji našla a zaťukala jsem na dveře. Byla jsem nervózní, ale ukázalo se, že jsem nemusela. Když se nikdo neozýval, vstoupila jsem dovnitř. Spatřila jsem krále, jak spí na pracovním stole. Asi ho zmohla práce.
Měla jsem mu pouze předat vzkaz, ale tohle byla jedinečná příležitost si ho prohlédnout. Byl opravdu krásný. Jeho havraní vlasy mu spadaly do obličeje. I když spal, bylo vidět, že je silný. Tolik  jsem si přála pohlédnout mu do očí, ale měl je zavřené.
Nevím jak se mi to povedlo. Nějak jsem od té nádhery odtrhla oči a podívala se na stůl. Ležela na něm spousta věcí k podepsání a různé vyhlášky.
Vždy jsem ráda četla knihy a zajímala se o politiku. Probrala jsem se zemí materiály a sem tam k něčemu něco připsala nebo něco opravila. Když jsem skončila, poskládala jsem že všech těch věcí kupičky a navrch jedné dala vzkaz od princezny. Potichu jsem se vykradla z pracovny. Potkala jsem se s Lenou před komnatou princezny Tresy. Řekla mi, že už spí a já mohu jít domů. Došla jsem k tetinému obrovskému domu. Došourala se do mého pokoje, spadla do postele a usnula. Ten večer se mi poprvé, ale určitě ne na posledy, zdálo o králi.

Omlouvám se za pozdější vydání téhle kapitoly. Neměla jsem  moc času.  Doufám, že jste si kapitolu užili. 😁