Připravena ke každé soutěži | HP FF | 1queenofstory

NAMYŠLENEJ SPRATEK

"James Potter nechce Lily Evansovou!?"

Marlene na Lily zírala s vykulenýma očima a otevřenou pusou, ruka s jednou z Bertíkových fazolek tisíckrát jinak jí klesla k boku. Lily pokrčila rameny, zaklonila hlavu a hodila si jednu z fazolek do pusy. Karamel! Slastně se usmála, zavřela oči a nastavila tvář zlatému zářijovému slunci.

"Ten James Potter!? Ten arogantní spratek, kterej tě šest let nenechal ani se nadechnout, aniž by ti vyznával lásku tím nejtrapnějším a nejpitomějším způsobem? A teď ti řekl, že tě nechá být!?"

Seděly na lavičce pod slunečníkem u jednoho z obchodů na Příčné ulici. Okolím se nesl zvuk stovek hlasů splývající s houkáním sov a mňoukáním koček. Černá barva hábitů se mísila s pestrými odstíny oblečení těch, kteří se dosud nepřevlékli a každou chvíli jste v davu mohli zahlédnout některou z šál či kravat bradavických kolejí.

"Ale... Proč?" nenechala se odbýt Marlene. "Není to jen jeden z dalších pobertovských žertíků?"

"Nemyslím si," zakroutila Lily hlavou.

Jamese nesnášela. Nesnášela to, že se arogantně chvástal, kdykoliv vyhrál famfrpálový zápas nebo získal Nebelvíru body. Nesnášela, že jeho kanadské žertíky mířené na profesory často překračovaly meze a bránily ve výuce. Nesnášela, že jemu a ostatním Pobertům vždycky všechno prošlo, a když už dostali školní trest, nic si z toho nedělali - jako by zůstat po škole snad byla nějaká trofej. Nesnášela jeho přístup k Sevovi, přestože jí Sev nebyl tak blízký jako dřív, od té doby, co ji nazval mudlovskou šmejdkou. Pořád si nezasloužil ani viset za kotník ve vzduchu ani žádný z dalších Jamesových "vtipů"... A ze všeho nejvíc nesnášela to, že se jí pořád pokoušel vyznávat lásku.

Navíc Jamesův způsob dvoření se bylo to nejpitomější, co kdy Lily zažila. Nejspíš považoval za romantické to, že jí zašeptal do ucha: "Zajdem na rande, Evansová?", když by byla přísahala, že za ní nikdo nestojí - jako by snad uměl být neviditelný. Nebo to, že půl hodiny v kuse honil po nebelvírské společenské místnosti krysu, o které nikdo nevěděl, jak se tam dostala. Sirius a Remus se dusili smíchy a Lily po něm křičela, ať už to zatracené zvíře nechá, že ona se ho přece nebojí... James ale dál převracel nábytek a křičel: "Neboj se, Evansová, já tě zachráním! Postarám se o tuhle krysu, aby ti v noci nevykousala oči nebo aby od tebe zase nechtěla opsat úkol do lektvarů!"

" - Lily Evansová! Zatraceně, prober se!"

"Hm?"

"Kdy ti to řekl?" vyslýchala ji Marlene.

"To ti to jako řekl dneska ráno? Vždyť jste se dva měsíce neviděli! To ti to napsal v dopise, nebo co?"

Lily zavrtěla hlavou.

"Minulý rok. Ve vlaku."

"U Merlinových vousů! A to jako celé léto mlčíš!? Nejen, žes mi to loni neřekla, celé léto jsi neposlala ani řádku! Tohle je fakt velká věc, Lily, to tě nenapadlo, že bych to třeba chtěla vědět!?"

Lily se zaklonila a vzdorovitě založila ruce na hrudi.

"Vidíš!? Děláš z toho velkou věc! Až moc to řešíš! Proč myslíš, že jsem ti to nechtěla říkat!? Celé léto bych neměla pokoj od zvídavých dopisů..."

"No dobře, dobře... Promiň..." řekla Marlene smířlivě, "řekneš mi teď teda, co se stalo?"

🍨

"Potter! Potter! Potter! Potter je hvězda! Potter je náš král!"

Skandování burácelo celým vlakem jako lví řev. Poslední famfrpálový zápas toho roku připadl na poslední školní den. James byl hvězdou celého zápasu, dokonce dokázal nastřílet tolik gólů za tak krátkou dobu, že si zmijozelský chytač neuvědomil, že mu nestačí sto padesát bodů, aby obrátil skóre, a ukončil zápas v neprospěch vlastního týmu. Tribuny vybuchly jásotem a dokonce i Lily, která famfrpál považovala za přízemní zábavu hloupých kluků, se nechala strhnout. Z plných plic křičela "Nebelvír! Nebelvír! Nebelvír!", když se celý vítězný tým srazil v jedno velké vzdušné objetí...