Připravena ke každé soutěži | HP FF | 1queenofstory

ČTYŘI ÚKOLY (1/6)

"Vedeme! Vedeme! Jsme první!"

Vzhlédla jsem od svého dýňového džusu, stejně jako všichni ostatní ve Velké síni. Dva nebelvírští prváci skákali radostí, vítězoslavně zvedali zaťaté pěsti a křičeli:

"Vedeme! teď jsme překonali Havraspár! Máme nejvíc kamenů v hodinách, máme nejvíc bodů!"

Celý nebelvírský stůl propukl v jásot a od toho zmijozelského zazněla vlna pískání, bučení i ostřejších nadávek, nebelvírští si toho ale nevšímali – jeden z nich teď dokonce vylezl na stůl a začal z hůlky vypouštět roj zlatorudých jisker.

"Nebelvír! Nebelvír! Nebelvír!" křičel.

Otočila jsem se v židli, abych na něj lépe viděla a musela jsem se pro sebe pousmát. Jasně zrzavé vlasy nenechaly nikoho na pochybách: Charlie Weasley.

Zaklonila jsem se, vytvořila z rukou kornout kolem pusy, aby mě bylo lépe slyšet a zakřičela jsem na něj:

"Jen aby ti to nestouplo do hlavy, Charlesi! Víš o tom, že v ostatních kolejích jsou taky schopní lidi!"

Přestal křičet, netvářil se však uraženě – vyzývavě se na mě usmíval, jako by říkal: "Tak ty na mě takhle!"

Namířil si hůlkou na krk a řekl: "Sonorus!". Když pak znova promluvil, jeho hlas se nesl Velkou síní jako zesílený megafonem.

"Říkáš, že v ostatních kolejích jsou schopní lidi? Určitě máš pravdu. Ale, ve které koleji jsou ti nejschopnější?"

Musel se odmlčet, protože studenti sedící kolem něj začali křičet: "V Nebelvíru!" a přehlušili tak i jeho zesílený hlas. Nechala jsem se strhnout. Zapřela jsem se rukama o stůl, vytáhla se nahoru a podrážky mých černých, kožených bot dopadly na jeho desku.

"Sonorus!" prohlásila jsem odhodlaně, míříc si hůlkou na krk.

"V Mrzimoru! Nejschopnější lidi jsou v Mrzimoru!"

Naznačila jsem rukou svému stolu, aby mě podpořil, mrzimorská vlna jásotu ale bohužel nebyla tak velká, jako ta Nebelvírská.

"Uzavřeme sázku!" křikl na mě Charlie. "Uděláme soutěž s několika úkoly, kterých se zúčastní čtyři lidi, každý z jedné koleje! A uvidíme, která kolej je nejschopnější!"

"Platí!" křikla jsem v odpověď. "A sázím se s tebou o máslový ležák u Tří košťat, že vyhraje Mrzimor!"

"To určitě..." ušklíbl se Charlie.

Místo podání ruky jsme na sebe kývli, v tu chvíli ale do síně vtrhla profesorka McGonagallová.

"Co to u Merlinových vousů vyvádíte? Okamžitě dolů! Strhávám dvacet bodů Nebelvíru a dvacet bodů Mrzimoru!"

Řadami havraspárských studentů projela vlna šumu, když si uvědomili, že opět předstihli Nebelvír v boji školní o pohár. Charlie seskočil ze stolu, zesíleným hlasem ale ještě oznámil: "Zájemci o zapojení do sázky nechť se dostaví ke Třem košťatům při příští návštěvě Prasinek!

                              💛

Odhodlaně jsem kráčela chladným jarním dopolednem po kočičích hlavách prasinkovských uliček. Už z dálky jsem slyšela šum hlasů zaznívající od Tří košťat, který byl dnes kvůli Charlieho sázce ještě hlasitější než obvykle.

Vzala jsem za kliku a hospodský ruch se rozlil do chladné uličky. Přelétla jsem místnost očima a zamířila do jejího rohu, kde seděl Charlie Weasley s listem papíru a sklenicí máslového ležáku, obklopený hloučkem studentů.