Námitky lorda Hasketta

3. Kapitola

Jakmile za Thomasem zaklaply dveře, Poppy se na svou sestru otočila s doširoka otevřenýma očima. „Vdát se!" zvolala nevěřícně. „Vážně se chceš vdát za kohokoliv z tohoto seznamu?"

„Nevidím na tom nic špatného," odsekla Sophie ostře a vytrhla své setře papír z ruky. „A mimoto, za kohokoliv ne. Už jsem jich po konzultaci s Thomasem pár vyřadila. Věřím, že dnešní ples u lady Denhamové bude příležitost, vyškrtnout další a naopak; získat nějaké favority."

Z Poppy vyletělo frustrované zavrčení. „Slyšíš se, jak mluvíš? Konzultace, favorité... copak najít manžela je pro tebe pouhá hra? Nic víc?"

Sophie jen stěží odolala nutkání, obrátit oči v sloup. Věděla, jak bude Poppy reagovat, což byl také důvod, proč by před ní nejradši celý svůj plán utajila. Její sestry nevěděly o složité finanční situaci, do které je dostal otec a pro romantickou Poppy bylo samozřejmě nemožné pochopit její pragmatické uvažování.

„Reaguješ přehnaně. Nesnažím se přece vybrat manžela pro tebe," oznámila a snažila se znít klidně a rozvážně.

„Nesnesu, že se má drahá sestra neprovdá z lásky!" namítla Poppy vášnivě a na Sophiin vkus až příliš melodramaticky. Teď už skutečně musela obrátit oči v sloup.

„Jen málo párů má to štěstí, že se mohou vzít z lásky a já jsem sama pro sebe nikdy takové štěstí neočekávala. Věřím, že později můžeš v každém manželství naleznout věci, které miluješ," prohlásila, ale Poppy už během její promluvy vrtěla hlavou a vzdychala.

„Ne, nerozumím tomu! Proč ses rozhodla, že zrovna teď nastal čas se provdat? Vždy jsi přece říkala, že bys nesnesla nudné manželství. Copak si myslíš, že některý z těchto pánů s titulem bude zábavný?" Rozmáchla se rukou a ukázala na list v Sophiiných rukou.

„Naproti tomu já nerozumím tomu, proč tě to tak rozrušuje. To, že nehledám manželství z lásky jako ty, ještě neznamená, že v něm nemůžu být šťastná!" opáčila.

Poppy potřásla hlavou a zatvářila se zklamaně. „Copak ty netoužíš po lásce?"

„Po čem toužím, je pohodlný život a štěstí mých mladších sester," odpověděla odhodlaně, ale v duchu se nad Poppyinou otázkou musela pozastavit. Touží po lásce? Nikdy nad tím příliš nepřemýšlela. Považovala lásku za něco nedotknutelného. Jejich rodiče se taky nemilovali a přesto spolu prožili docela pěkných osmnáct let, než její matka před třemi lety zemřela. Nemyslela si tedy, že láska je něco, co je nezbytné pro spokojené a šťastné manželství. Za stavební kameny považovala spíše vzájemnou úctu a respekt. A to přece nemohlo být tak těžké u někoho z pánů na jejím seznamu najít.

„Proč bychom neměly být šťastné?" vytrhla ji z myšlenek Penelopina nechápavá otázka. „My přece jsme šťastné a já budu velmi nešťastná, pokud se necháš uvěznit ve svazku bez lásky," zdůraznila.

Sophie si unaveně přejela rukou po čele a hlasitě vzdychla. Opravdu Poppy milovala, ale konverzace s ní ji občas vyčerpávala. Byly příliš rozdílné.

„Penelopo," začala a snažila se znít co nejpřísněji, ale zároveň pokojně a rozvážně. Trochu jako kdyby rozmlouvala s neklidným koněm, který se může každou chvíli splašit, když uděláte nějaký nečekaný pohyb. „Mohla bys být tak laskavá a nechat mě žít můj vlastní život? Oravdu si nepřeju, abys mi mluvila do výběru mého manžela. To je snad něco, co dokážeš pochopit. Každá z nás máme jiné představy, jak by takový výběr měl vypadat, ale to neznamená, že ten můj je v něčem špatný. Mám naprosto jasnou představu toho, co hledám a nestydím se za ni."