Přímořskej klan the musical

23. kapitola

Když Paralelka zamířila k JIPce, vzala si k tomu něco dobrého na zub. Pořádně jí od toho stresu vyhládlo, a nebylo divu! Poslední dobou se nějak zanedbávala, ať už šlo o jídlo nebo třeba i o péči o srst.

Bylo to k podivení, ale když prolezla skrz ordinaci na JIPku, už tam všichni byli nastoupení. A všichni jí zpražili pohledem, kterým jí vyčítali mírné zpoždění. ,,Nečumte tak blbě," odfrkla si s večeří v tlamě. Ona tu za ně řeší problémy, veškeré problémy, a oni na ní budou takhle debilně zírat? Prominula to jen Nařezance, která se tvářila ze všech nejlépe.

,,Už pět minut čekáme!" začala Klisna s nesmyslným obviňováním.

,,Já za vás řeším ale všechny ty sračky! Tak držte tlamy a poslouchejte!" zavrčela na ně Paralelka, ač měla oproti ránu mnohem lepší náladu. Její natvrdlí kamarádi jí ji dokážou velmi rychle zkazit, toť fakt. Díky těmto slovům se ale aspoň trochu jejich ksichty uvolnily. Hurá. ,,Byla jsem za Automobilovou Nehodou, a všechno jsem jí řekla. Skoro všechno." Téměř vše, kromě toho jejího záletu s Petšopákem. Za to se asi bude stydět do konce svých dní.

,,Cože? Tys jí to všechno vykdákala???!!" Medvídě začal běsnit, a i na obličejích ostatních bylo zřetelné nějaké zmatení. Jen Spasitel se zdál být už zase trochu mimo.

,,Ano, správně. Nic lepšího mě totiž už nenapadlo! Jsme po krk ve sračkách a tohle by to už víc zkazit nedokázalo. K našemu štěstí – k mému převážně –,to proběhlo více než dobře. Nehoda se zdá být na naší straně." Snažila se potlačit nadšení, které cítila, když si tenhle fakt uvědomovala. Nechtěla vypadat před těmihle blbci příliš excitována. Ale oni, panečku, se zdáli být šokováni! Oči a tlama otevřené dokořán, bez jediného slova! Všechny to šokovalo! ,,Prý se přesvědčí o tom, že o proroctví velitel ví, a podle toho bude jednat. Není to super?"

,,To je až neuvěřitelný. Ale víš jistě, že to není nějaká podpásovka?" ptala se Nařeznaka tichým hlasem.

,,No, Nehoda se zdála být opravdu přesvědčená o pravdivosti mých slov. Myslím, že to byl dobrý krok. Její slovo bude mít určitě u Hořícího Keř-Měsíce větší váhu, jak slova naše." Sice se trochu obávala toho střetu s Cestovatelem, ale Nehoda se zdála být dost psychicky silná a vytrvalá na to, aby to ustála. Ona ho třeba trochu uzemní. 

,,Snad to bude teda oukéj, a my se budem moci brzy vrátit k veselému životu," pronesl Medvídě. Ach, na co on zas myslí? Ten lennýsek na jeho tváři nebylo možné přehlídnout.

,,Veselý život si můžeme udělat už rovnou!" ozval se Spasitel nadšeně. Ajejé! Paralelka si uštědřila zasloužený face palm. Jen už žádnou šantu! Tohle setkání mělo být maximálně seriózní!

,,Možná bychom se s tou šantou měli krotit – a vlastně vůbec se vším," pronesla velmi naivně Paralelka. I ona sama v hloubi duše věděla, že sama se krotit dokáže jen trochu. Dělat si co chcete je jednoduše mnohem lepší. Minimálně ty výlety za hranice území si neodpustí. A šantu nejspíš taky ne, i když v tento moment byla přesvědčená, že končí. 

,,Ale prosimtě! Mladý jsme jenom jednou!" zaržála Klisna. Achjo, zrovna ta má co říkat. Ta je dospělá už dávno. Teda jen v některých ohledech, bohužel. 

,,S šantou končím." A tato Paralelčina slova ukončila veškeré juchání, kterého se její kamarádi účastnili. A to i Nařezanka se tentokrát zdála být pro si trochu šanty dát. ,,A pro tebe, Klisno, to taky nebude úplně nejlepší," namítla. I když je jasné, že ta její děcka se už tak narodí retardovaná, tohle ten fakt nejspíš moc nezmění.

,,Neblázni!" Spasitel se zdál být opravdu zklamaný. Jako by snad zradila jeho samotného. Klisna mezitím ignorovala to její varování.

,,Neblázním, no fakt. Akorát mi to kazí imidž," myslela si Paralelka. Ale šlo opravdu o imidž? No, kdyby si udržela tuhle tvář nejinteligentnějšího mučedníka v klanu, tak by třeba odpromovala s  vyznamenáním, a pak by mohla být spořádaným válečníkem klanu. Třeba by to dotáhla ještě dál!

Spasitel se najednou zdál, že tento fakt přijal. ,,Tak začneš od zítra, hm? Dáš si s náma na rozloučenou!"  Aha, takže manipulativní technika. Hm, hm, ale asi měl pravdu, mohla by začít až zítra. Rozloučit se přeci musí!

,,No, to zní rozumně. Ale nedávej mi tu tvojí novinku!" upozornila ho dost jasně. Žádnej grupáč tady teď nechce. A vlastně vůbec nikdy, proboha.

,,Rozkaz!" zasalutoval jí Spasitel a někam odběhl. Nejspíš pro zásoby, aby se tady zdunili až na smrt. Co to vlastně chtěli původně řešit, he? Tak tahle starost jí už za chvíli z hlavy odpadne jak hruška ze stromu. Šanta je prostě super.

A tak se tedy stalo – jakmile se Spasitel za minutku vrátil, netrvalo dlouho, a Paralelka o sobě nevěděla. A nevěděl o sobě ani nikdo další ze skupiny. Jediné smysluplné co bylo z JIPky slyšet, byla písnička A lalala long , kterou se děcka rozhodla jednohlasně zazpívat.

-----

Probudil jí až šťouchanec o několik hodin později. To už byla tak hluboká noc, že už vlastně nebyla. Z noci se začínalo stávat brzké ráno, a Paralelka si jen sotva pamatovala, že usnula s ostatními na JIPce. Prvně jí napadlo, jaká hrozná ostuda to bude, až je tu třeba Doktor objeví, ale na takové myšlenky už bylo pozdě. Navíc měla tělo úplně zdřevěnělé, takže se jí nepodařilo se asap zvednout. Ježíšimárja, k čemu se to zas nechala ukecat? Tohle mělo být sakra seriózní, seriózní!!!

,,Co tu děláte?" probral jí z myšlenek právě Doktor, který jí uštědřil i onen šťouchanec. Paralelka se na něj zahleděla tak nějak zmateně. Ale ani on se netvářil zrovna chápavě. To bylo v pořádku, ani ona nechápala své činy.

,,No, nějak jsme tu usnuli. Při povídání si, nejspíš," zamrmlala a ztěžka se posadila. To bylo tedy inteligentní povídání si.

,,Jistě, to se občas stane," odsouhlasil to Doktor, ale lišácký pohled, který měl na tváři, prozrazoval, že nemá u něj cenu lhát. No, tak příště no.

Byla ještě tma, ale zdálo se, že brzy bude svítat. To Paralelce připomnělo, že se má dnes sejít s Nehodou na tréninku za svítání. Nebo před svítáním? To aby vyrazila. ,,Ty ses vrátil až teď?" dovolila si se přidrzle zeptat. Přeci jen, kdyby se vrátil dřív, už by je tu asi vzbudil, ale nestalo se tak. To byl pryč tedy dlouho.

,,No, vlastně ano. Měli jsme s Cestovatelem dlouhý rozhovor. Zajímavý. Ale o tom aktuálním proroctví nepadlo už ani slovo," pronesl hlasem, kterým se jí tak nějak zpovídal. A to Paralelka nechtěla, ale smůla, zas to trochu pokákla.

,,Ok, já jen byla zvědavá, kdes tak dlouho byl, zpovídat ses mi nemusel. Moje chyba." Vlastně si přála, aby jí řekl 'do toho ti nic není', protože opravdu jí do toho nic není. No nic, čas odejít směrem k výcvikové duně, aby nakopala Nehodě zadek. Nejdřív se ale musela zvednout na nožky, a to chvíli trvalo. ,,Já teď půjdu na trénink, s Nehodou se mám sejít už za svítání." Nebo před? Už si to nepamatovala, ale radši půjde. Rozhodla se, že zatím Doktorovi neřekne nic o tom rozhovoru s Nehodou, dokud ta si nepromluví s Cestovatelem. Pokud mezi sebou mají nějaké pře, tak by to mohlo rozdmýchat nynější vztahy. A to zatím nechce.

,,Tak se měj," rozloučil se tedy Doktor, a Paralelka kývla. To už byla na nožkách a byla schopná z JIPky odejít. Své kamarády, kteří byli očividně ještě v hlubokém spánku, nechala za sebou. Teď se bude muset trochu soustředit na povinnosti.

-----

jsem se tu zase na chvíli objevila xd už mám ale konečně po škole, takže teď už vidím reálné, že tento příběh dopíšu! děkuji za trpělivost, cenim