Primary target

1.Díl

"kurzíva" - myšlenky. 

25.června

Je konec tréninku většina hráčů z volejbalového týmu Karasuno jsou v šatně.

„Vážně?" Tobio se otočí a hledí na skupinku tří chlapů, když se převléká.

Hey co se děje?" Suga se zeptá co má to slovo znamenat.

„Chtěl jsem půjčit Hinatovi nějaké porno ale řekl, že se mu někdo líbí tak to nepotřebuje." odpovídá Noya.

„Noya-san jsi moc hlasitý." zrzavý chlapec se nervózně ošije. Suga chytne Tanaku a Noyu drtíc jim ramena

„Co jste to chtěly ukázat Hinatovi?"

Odcházím" loučí se Kageyama.

„Já jdu taky, zatím." Hinata se rychle zvedne a vystřelí za svým týmovým partnerem.

„Hinata utíká." zamumlá si Noya a Tanaka přikyvuje, „Utekl"

„Kageyama." promluví Hinata a kolo vede sebou. Tobio se otočí

„Podařilo se ti utéct."

„Nějak ano, nasadil jsem rychlost co používám v zápasech." Malý chlapec se nervózně zasměje. Podívá se stranou.

„Ty, slyšel jsi o čem jsme si povídali s kluky?

„Hm? Jo ty myslíš tu věc, že se ti někdo líbí?"

„Takže si to slyšel."

„Ah, no je dobře mít někoho rád."

„... jo"

„Pokud tě to začne rozptylovat v zápasech, zapomeň, že ti někdy přihraju."

„To se nikdy nestane." celou dobu co si povídaly Hinata koukal na Kageyamu.

„Hey máš zítra čas? Není trénink kvůli blížícím se zkouškám."

„Učení?"

„Přesně tak. Yachi-san je zítra také volná tak mi slíbila, že mi pomůže." Hinatovu tvář zdobí jeho široký úsměv.

„Dobře pro tebe." Kageyama koukne na zrzka vedle sebe. Nikdy jsem ho neviděl takhle jednat, tak jsem překvapen, že se mu někdo líbí. myšlenku následuje ostré bodnutí...

26. června

Naši hrdinové jsou na doučování s Yachi v knihovně, sedí u stolu.

„Máš hotovou otázku dvě?" zeptá se Kageyama, Hinata zavrtí hlavou

„Samozřejmě, že ne."

„Jak jsem si myslel."

Yachi se zasměje, „Ukaž, já ti to znova vysvětlím." nakloní se k Shoyo.

 Tobio je sleduje s podepřenou rukou. Když o tom přemýšlím, vzpomínám si, že se minule choval podezřele před dívkami v plavkách. Že bych tu osobu znal? Při pohledu na něj to vypadá jako neopětovaná láska, ale předtím jsme mluvili o něm. Je asi mnohem lepší v těchhle romantických věcech něž já. Vypadá jako typ co si váží své přítelkyně. Určitě si na ní udělá čas. Ale kdyby se to stalo, tak by to znamenalo, že bych už nemohl trávit tolik času s Hinatou!

„Kageyama?" Otočí se Hinata.

„Ne nic," Zavrtí hlavou Tobio. Zajímalo by mě, proč sem měl na chvilku divnou myšlenku. Doufám, že bude odmítnut.

Kageyama hodí tašku na stůl a posadí se na postel, vibrace a cinknutí upozorňují na nově příchozí zprávu. Otevře mobil

„Zítra po testu pojďme trénovat. Nahraj mi. Nahraj mi. Nahraj mi." Kageyama vyprskne smíchy když si přečte zprávu. Odpověď co pošle je jednoslovná. „Dobře." zaklapne telefon a pohodí jej na noční stolek. Lehne si na postel a v ruce má svůj míč

„Nahraju ti tolikrát jen chceš." zamumlá si Tobio pro sebe. Upřímně mi nevadí když žebrá o moje přihrávky. I kdyby to byli přihrávky, které nikdo nechce a nepotřebuje on by je s radostí přijal. V poslední době jsem konečně dokázal přijmout, že on je ta osoba co vytáhla mou samotu. Jsem vyděšený z představy kdybych nikdy Hinatu nepotkal, vyděšený z toho jakou osobností bych se stal...

Možná jsem na něm závislí?

27.června

Kluci jsou u vody, na jejich oblíbeném místě, když nemohou trénovat v tělocvičně. Tobio a Shoyo si přihrávají.

„Jak si vedl v testu?"

„Myslím, že dobře,"

„Vážne?! Neodpustím ti pokud to dáš a já ne!" rozčílí se Hinata

„Co, proč?"

„Haa- Můžu žít spokojený život jen když hraju volejbal." Hinata odpikne míč do vody.

„Na co sakra myslíš, že přijmeš mojí nahrávku takhle." teď je to Kageyama co se rozčiluje. Hinata běží pro míč a při jeho šikovnosti spadne do vody. Ale míč má v ruce.

„Skvělé mám ho?! Sakra tak studená voda."

„Svět ve kterém by si hrál jen volejbal jo?" zamumlá Kageyama Pokud by takový svět existoval pak by to bylo místo kde by se Hinata musel spoléhat na mě. Už jen ta myšlenka mě vzrušuje, Hinata který by nemohl žít beze mě, vždycky by mě potřeboval.

Hinata mezitím přijde ke Kageyamovi. Oči vyššího chlapce se zúží a hoří intenzivním pohledem. Natáhne ruku a pohladí jej nejdříve ve vlasech. Vždycky by byl na mé straně.

Pomalu sjede po Hinatově tváři Hinata který nekouká na nikoho jiného.

Přejede po hraně Hinatově čelisti bříšky prstů ke krků pokračující k jeho hrudi. Mohl bych ho mít jen pro sebe?

„To lechtá." Hinata lehce přeje prsty po ruce, která se jej dotýká.

A to je ten moment kdy si Kageyama uvědomí co vlastně dělá. Vytřeštěně hledí na Hinatu a cukne rukou, otočí se a beze slova utíká od svého týmového kolegy. Ten stojí na břehu řeky s lehce nakloněnou hlavou a s otazníkem v očích.  

Kageyama sprintuje až do své čtvrti, kde bydlí. Až tam se opře o sloup a vydýchává se .

„Co jsem to udělal. To si děláte srandu, že jo?" Mumlá a sotva popadá dech. Ne, ne, ne! Moje srdce buší protože jsem běžel, jsem bez dechu kvůli běhu, a moje tvář je horká taky jen kvůli tomu sprintu.

„To nemůže být pravda," vykřikne Kageyama zhrouceně si drží hlavu. Co si to namlouvám, chtěl jsem ho pro sebe. Doufal jsem, že bude odmítnut a zůstal na mé straně. Hluboký nádech a sesunutí jeho těla podél sloupu. Další myšlenky se mu honí hlavou. Když jsem se ho dotýkal, byl tak jemný, chtěl jsem víc, chtěl jsem sjet rukou níž. Na sucho polkne.

„To uvědomění, to si děláte prdel...." Kageyama sedí v podřepu, drží si hlavou. Byl jsem plně zaslepený chtíčem, když jsem se ho dotýkal. Nejsem takový idiot abych nevěděl co to znamená. Věděl jsem to, už před tím. Tušil jsem to, že ty pocity které chovám nejsou jen obyčejné přátelství. Ale nepřiznal jsem si to a teď... Není tu cesta, že by měl zájem o kluka.

„Sakra to bolí..." 

 Hinata leží na své posteli po koupeli, drží svůj telefon.

„Hey, v takovejch chvílích by si mě říct, že odcházíš jako první, Hey Kageayma..."

Hinnata se převalí na záda, Ať o tom přemýšlím jakkoliv, bylo to divné. Poznal jsem, že chce abych byl ticho, ty jeho zúžené oči, a když se dotkl mé tváře... Bylo to podivně laskavé... rozechvělo mě to. Nikdy jsem neviděl tuhle jeho stránku.