Zdravím lásky. Prvním dotazem bylo téma mi velmi blízké a to, jak jsem přišla právě k nápadu, který vedl až k samotnému sepsání mého milovaného příběhu - a doufám, že i Vašeho - Guardian Angel.
A jelikož je to téma, které bych určitě dokázala okecat i na pár stran (kdyby se mi chtělo), tak ho určitě nezodpovím jen tak v komentáři, aby bylo zapomenuto, ale dovolím se z něj vypsat na novou stranu tohoto „skromného" deníčku.
Asi je Všem jasné, že za to svým způsobem může klip k Best Song Ever. Kdo by si taky neoblíbil rázného Jonnyho a ztřeštěného Harveyho? Kdo by se nezakoukal do půvabné Veroniky nebo si nevystřihl taneční duet s mimoňem Leeroyem? Ale hlavně - kdo by si nezamiloval roztomilého klučinu z marketingového oddělení?
Marcel se ihned stal miláčkem celého fandomu a stal se inspirací pro mnoho lidí - jak LS tak i normálních Directioners. Vznikaly desítky příběhů o dvojčatech či rovnou trojčatech Stylesových, nebo o šprtovi, jenž se na jeden večer proměnil v krásnou Popelku, nebo příběhy alá Hannah Montana v klučičí verzi. Neříkám, že to bylo špatně, ale bylo toho plno. Po vypuštění BSE se s tímhle prostě roztrhl pytel a každý o Marcelovi psal.
Já se té horečce také nevyhnula, ale řekla jsem si, že to musím udělat jinak než ostatní. Věděla jsem, že všem výše zmíněným typům příběhů se musím vyhnout, jinak se utopím. Utopím se v moři dalších obdobných povídek. Takže jsem začala uvažovat, jak nejlépe vyobrazit Harryho, jako plachého, uhlazeného Marcela, aniž bych zabrousila do tématu škola či celebrita, co se schovává.
A kupodivu, nebylo to až tak těžké. Klip k Best Song Ever mi dal vše, co jsem potřebovala, aby se v mé hlavě zrodil nápad na příběh, jenž se stal - řekla bych - celkem oblíbený. Dal mi Harryho v Marcelové podobě, dal mi rozkošného, rozčepýřeného Louise v riflové bundičce a dal mi zázemí. Filmové zázemí. Takže jak vidíte, pro nápad jsem si nešla nikam daleko. Jen jsem se posunula o patro níž. Od produkce a marketingu, k jednomu nenápadnému asistentovi filmových hvězd.
Bylo jasné, že příběh bude o Larrym, jelikož jsem byla a vždy budu zapřísáhlá Larry shipperka a v té době už jsem psala dva heterosexuální příběhy, takže bylo na čase to změnit a napsat taky něco pro mé bratry a sestry z řad LS. Otázkou už jen zůstávalo, jak to všechno nějak skloubit dohromady a jaký charakter každému dosadit.
A pravdou je, že jsem to ani moc neřešila. Nedívala jsem se do budoucna, ještě jsem příběhy vůbec nevnímala očima, kterýma je vidím dnes. Všechno co jsem měla, byl asistent filmových hvězd Marcel, který to zajisté neměl v životě lehké, když vypadal, jak vypadal; mladý anglický herec, co osamocen přijel do států točit komedii o přátelství a tři týpci, co každému znesnadňovali život.
Hned od počátku mi bylo jasné, že právě tihle ti hoši budou jakousi překážkou v lásce, která se postupem času nenápadně rozvine. A ano, pro lepší představivost jsem jim dala jména a vizáž zbývajících kluků ze skupiny, ale charaktery naprosto odlišné, takže z One Direction jako takových jsem tam nechtěla dát nic. Chtěla jsem příběh o osudové lásce dvou kluků, jenž mě k jejímu sepsání inspirovali, ale také o problémech a strastech života. To bych to totiž nebyla já, kdybych všechno to cukernaté cukrouškování nezpestřila trochou peprné máčky. No, možná i více než trochou.
Život mnohdy není jednoduchý. Každý jsme jiní, ale stále jsme lidé a jsme si sobě rovni, byť to někteří tak neberou. A právě to jsem chtěla vdechnout svému příběhu. Ano, láska je pěkná věc, ale co s tím, když ti to nikdo nekomplikuje? Nebyla by to nuda? V reálném životě možná ne, to sama netuším, ale v psaném příběhu rozhodně ano! Člověk, který příběhy rád čte, má taky rád zápletky a myslím, že s postupem času jsem Louimu a Marcimu vymyslela tolik zápletek, že o nudu by v mém příběhu snad neměl nikdo ani zakopnout.
Začátky příběhu byly ještě takové skromné, co si pamatuju. Žádné žhavé muchlovačky, žádné pořádné trable, žádné nové postavy... jenže jak už to tak bývá, rodina se vždycky pomalu rozrůstá a tak i do mého příběhu nastoupily nové postavy, začaly se utužovat přátelství a na druhou stranu také rostla ta záporná část a s ní i trable a intriky. Začala jsem nahlížet dál do budoucnosti příběhu a vymýšlet ještě lepší a komplikovanější zápletky.
Nebylo to vždy lehké, ale zatím se můžu bez problémů ohlédnout a sama sobě si říct, že jsem hrdá na to, co jsem v životě tohoto příběhu vybudovala. Nic bych na tom nezměnila a nikdy nezměním ani plány, které mám s příběhem do budoucna. Jsem hrdá na to, že se mi podařilo vybočit z řady příběhů na toto téma, jenž se tady i různě po internetu válí. A jsem hrdá i na to, že mi mnozí z Vás svými komentáři dokazujete, že to co píšu, se Vám jeví hodně reálně. Takhle jsem to vždycky chtěla dělat a takhle je to pro mě nejpohodlnější.
A kdo by si myslel, že jsem všechno měla vymyšlené dopředu, tak by se opravdu hodně spletl. Tehdy v začátcích jsem na tom byla vlastně úplně jako Vy čtenáři, kteří jste příběh začínali číst. Já ho možná psala, ale sama jsem netušila, co se tam nakonec vyvrbí. Neznala jsem historii Marciho rodiny, netušila jsem, jaké přátele si náš úžasný pár najde ani to, z kterých nepřátel se nakonec stanou přátelé. Netušila jsem to hodně dlouho.
Netušila jsem, že se Zayn s Marcelem budou znát z dřívějška, dokud jsem to neviděla napsané černé na bílém. Neměla jsem ponětí, kdy a jak se ti dva dokopou k uvědomění si svých citů, dokud jsem na papíře neviděla Tonyho. Všechno to byli počiny, které nebyli předem promyšlené. Do všeho jsem skákala po hlavě a nezastavovala se. Co jsem jednou napsala, nepoznalo sílu tlačítka DELETE. Možná se to nezdá, ale opravdu jsem jen takový skokan, který bezmezně věří tomu pocitu hluboko uvnitř sebe. Skokan, který věří tomu, co píše.
Teď už sice možná mám nějaký přehled o tom, co bych chtěla rozvést do budoucna, ale pořád tam jsou prázdné místa, do kterých se nebojím skočit po hlavě a prozkoumat je. Vlastně se na to těším a doufám, že je i nadále budete prozkoumávat se mnou.
Za otázku na toto téma děkuji @katusa526. Snad jsem splnila Tvá očekávání.
Myslím, že jsem se dostatečně rozepsala, ale pokud by má odpověď někomu nestačila nebo byste chtěli vědět nějaké „spešl" detaily - komentáře jsou tu pro Vás a Vaše otázky.
S láskou ♥ Vaše Dex
ČTEŠ
Ready2Run
Non-Fiction"escape from the city and follow the sun" ♪♫♪ Aneb jedno velké interview s Dex - autorkou příběhů This Part of My Life nebo Guardian Angel. Vy kladete otázky nebo navrhujete témata k probírání. Já odpovídám! Lež zde nemá místo, to samé tzv. "hejtov...