Když jsem otevřela oči byla jsem v nějaké velké místnosti, nejspíš obývák neuměla jsem zaostřit zrak ale viděla jsem osobu, muže který se ke mě přibližuje neuměla jsem ho zaostřit takže viděla jen siluetu která si sedla naproti a něco mi podávala
"Tu máš vodu a prášek aby tě nebolela hlava"
Řekl mužský hlas který jsem uměla zařadit do hlasů které jsem už někdy slyšela.
měl zvláštní hlas opravdu dominantní a podtón jeho hlasu byl neuvěřitelný,
Hned jak jsem se vrátila do reality,z myšlenek o jeho hlase, si vzala ten prášek a sklenici vody, vše do sebe kopla a vzdala z gauče, nezpustil mě z oči sledoval každý můj krok, já se ale zastavila u obřího okna s výhledem na bazén a krajinu, dům byl na kopci ale kde to neuměla poznat Florida to nebyla
"Kde to jsem?"
Otočila jsem se a zeptala se ho,stál těsně za mnou
"U mně doma" odpověděl lehce a díval se mi do oči chladným pohledem
"Ale kde?" Zeptala jsem se znovu ale přesněji a otočila se zpět k výhledu
" já to tu nepoznávám" prohodila rychle a dal sledovala krajinu s naději že poznám kde jsem.
"Protože jsme v Miami"
Řekl a sledoval ten výhled taky
"No ty vole! Jak jsem se dostala do Miami?! Co jsi mi udělal?!" Skoro jsem zakřičela
On se na to jen zasmál a sledoval zmatek v mých očích
"To není vtipné!"
Řekla jsem přísně
"Ba naopak zlato je, na tvé otázky, tebe rozhodně ne a stačil mi k tomu prášek " odpověděl mi úplně v klidu
"Dobrý vtip, ale vážně chci domů "
Řekla jsem a šla si zase sednout na gauč
Tomu se mi nechtělo věřit ani v nejmenším
"Myslím si"
Šel od okna ke mě před gauč, klekl si přede mě a ukázal mi ať mluvím, snažil se tvářit se zájmem
"Myslím si.. že potřebuješ psychiatra"
ČTEŠ
Nikdy neříkej Nikdy
Romance"Pusť mně odtud!" Zakřičela Lisa směrem k němu,to ovšem neměla dělat, v jeho očích byl teď mráz, s pohledem upřeným na ní udělal sebejistý krok a přerušil tak už malou vzdálenost mezi nimi, Lisa couvla o krok zpět ale on udělal dva vpřed, prohlídl s...
