Kapitola 3

24 2 0
                                    

Konečně jsme tam došly a já si sedla na zidly a čekala co se bude dit ted neboly to byla hodina pravdy.
Nakonec do místnosti vesla mlada doktorka a zeptala se me jak se jmenuji o nechtělo se my odpovídat ale musela jsem ,,symfonie de rose" koukala jsem na tu jehlu.
V tu chvíli jsem stuhla a ani jsem se nepohla ale pak jsem cítila štípnutí jako Bohdaneč od komara.
Po pěti sekundách bylo po všem a konečně me vedly do moji cely i kdyz jsem tam nebyla sama ale byla jsem rada ze už konečně mužů jít odsud pric.
Konečně spatky byl to dlouhý den a chtělo se my hrozné spát ale neslo to jako by me drzelo něco vzhůru ale co to nevim.

Rano.

Konecne ráno a konečně snídaně.
Po šesti minutách přišli dozorcy a joshe pustily ven ale tím co jsem provedla tomu poldovy sem nemohla jít ven tak my všechno nosily do moji cely a co říkám vlastně od tam rud nemůžu rok tak budu ve vnit super už se nemůžu dočkat a najednou jsem slisela ,,tak co líbí se tito v teto cele zustanes rok a neodejdes" jak to řekl mela jsem chut mu jednu vrazit ale pro moji smůlu byl na druhé straně tak jsem se k němu nedostala ale jednou se k němu dostanu jednou jo a pak už se neubrani.

O dvě hodiny později .

Už dvě hodiny sedmi na zemy a kolem moji cely porad chodí dozorcy jako bych měla utéct cos já nemůžu jít nikam ale najednou se něco stalo.
Koukala jsem pres mříže a tam ležel jeden z tech chlapů na zemy.
Mel celý obličej od krve a snažil se utéct ale neslo to byl obklíčeny a navíc ho někam vedly.
Radsi jsem si sedla spatky a nemohla jsem tomu uverid co se právě stalo.

Další epizoda je tu a omlouvam se za chyby a ze je to tak krátký příště bude delší .

Prison BreakKde žijí příběhy. Začni objevovat