Prison Break

Kapitola 4

Právě jsem uviděla nejhorší vec mého života a nikdy na to nezapomenu nikdy.

Později .

Je už pozdě vlastně co to placam ani nevím kolik je hodin a chci odtud pric ta místnosti vypadá jako by se zmencovala.
No super jsem tu teprve den a mám klaustro fobii nevidrzim to tu 32 let to teda ne už chci pric.

O hodinu později .

Uběhlo bůh ví kolik času ani nevím kolik je hodin a ani nevím co se to se mnou stane nikam nemůžu a nostim toto hrozné oblečení už chci pric tak jsem začala křičet ,,pusteme ven už chci odtud pric prosim puste me ven" křičela jsem tak hodně dlouho než jsem stratila hlas a pak přišel a řekl my ,,už nemůžeš křičet to je ale smůla.
Neboj za pět minut si pro tebe přijdu a pak jdeme na ošetřovnu " pak odešel.

Za pět minut.

No už to začne už asy jde jenom jsem slisela ,,otevři 40 a dejte ji pouta a hlídat" nasadily my pouta a šli jsme na ošetřovnu.
Na ošetřovně jsem čekala deset minut a pak konečně přišla a reptala se me ,,jak se jmenujes a kolik je ti let" určité to ví ale s chraptivim hlasem jsem řekla ,,symfonie de rose a je my 18 let" koukala se na me a já si dala ruce na krk a treska jsem.
Chvíli jsem seděla a čekala co se stane pak se me zeptala na jednu otázku ,,takže symfonie mas vyrvane hlasivky takze pujdes na samotku kde zustanes tři tidny s lékařským dohledem kdyby se ti něco stalo" chtěla jsem křičet ale neslo to a proč zrovna na samotku o co se snažily a navíc nemám co stratit.
Nakonec me odvedly dovnitř a já si jako obvykle sedla na zem a čekala co dal a ani ne po hodině přišla doktorka a sedla sy a začala se me na něco ptát ,,symfonie jak ses sem dostala" chvíli jsem premyslela a pak jsem s chraptivim hlasem řekla ,,byla jsem na party s Nicol a dala jsem sy drogy no a když jsem se vrátila domu rayen me začal líbat a já to nevydržela tak jsem vzala nůž a bodala do něho.
Nechtěla jsem ho zabit jenom zastavit" dorekla jsem to a začala brecet ale neslo nic sliset když jsem sy virvala hlasivky.
Doktorka se na me koukala a pak my řekla ,,to se stává ale musíš za své činy brát odpověď a jak ti mám říkat určité se ti jmeno symfonie nelíbí mám pravdu" porad jsem brecela a nakonec řekla ,,rikejte my syf" koukala na me s kývla a odešla a já byla zase sama.
V průběhu večera me chodila kontrolovat a já jsem nemohla spat.
Po pravdě jsem nespala od te doby co tu jsem a když vyjde slunce tak se my ani spát nechce tak nevím co se to se mnou děje ano to radši nebudu zjistovat.

Rano.

Bylo ráno a já jsem se konečně trochu vyspala ale ne na dlouho.

Další epizoda je tu a omlouvam se za chyby.