Hate my stepbrother

Kapitola 2.

                 Letadlo

Bylo okolo 14:00, měla jsem zabalený dva kufry. A pět velkých zabalených krabic. Taky jsem stihla mluvit s mamkou a společně jsme to probrali. Nebyla jsem sice úplně nadšená z toho že se budu stěhovat úplně na druhý kraj světa, ale pro mamku jsem to byla schopná překousnout. Ale taky jsem se bála toho že tam nebudu nikoho znát, ale budu mít u sebe Paytona který mi slíbil že mě s někým seznámí. Dneska večer v 19:00 nám letí letadlo do Severní Karolíny.

~17:00~
Mámin přítel nakládal moje a mamky kufry do auta, zavolal taky takové ty velké dodávky kam si dáme krabice a oni by nám to měli doručit do našeho nového domu.

,,Madison, Paytone pojďte nasedat jedeme." Zakřičel Jackob a nasedl do auta. Podívala jsem se na náš dům kde jsem vyrůstala, tolik vzpomínek bylo v tomhle domě. Je mi to až líto že ho musíme prodat. Payton mě chytil za ruku a já k němu otočila hlavu. ,,To zvládneš." Řekl a zatáhl mě za ruku a šly jsme do auta.
Cesta proběhla v tichosti. Taky jsem po celou cestu v autě cítila nepříjemné napětí.

Když jsme byly na letišti tak nám zkontrolovali letenky zavazadla atd.

Po dlouhém čekání jsme konečně nasedli do letadla. Mamka a Jackob seděli několik řad před námi. A my s Paytonem byly víc v zadu. ,,Jak se máš?" Zeptal se z ničeho nic Payton. ,,No, mám z toho všeho strach." Odpovím a podívám se na něj. ,,Chápu tě, asi to nebude úplně příjemný pocit. Ale mám pocit že jsi nějaká napjatá." Řekne.
,,Asi to je z toho že mám strach z létání, ale to nic není." Posledních pár slov spíš zašeptám. ,,Nemusíš se bát, sem tady kdyby něco tak řekni." Jen přikývnu a opět se za hledím z okna.

,,Dámy a pánové letadlo je připravené k odletu. Prosím připoutejte se." Řekne letuška do mikrofonu. Tak a je to tady. Sbohem domove, ahoj Severní Karolíno.

Nevím jak ale z toho velkého stresu se mi nakonec povedlo usnout. Ale můj spánek mi nevydržel dlouho. Hádejte proč? Samozřejmě že zrovna když já usnu začnou turbulence.

Narovnám se v zádech a nehty zaryju do sedačky. Zavřu oči a snažím se dýchat, ale nefunguje to. ,,Ššš klid, neboj jsem tady." Řekne Payton a položí mi ruku na stehno. Otevřu oči a podívám se na něj, on rozevře svojí náruč na náznak aby jsem ho mohla obejmout. Neváhám ani sekundu a obejmu ho. On mě začal hladit po vlasech a broukat si nějakou písničku. Zavřela jsem oči a soustředila jsem se na jeho hlas. Když už jsem začala cítit únavu tak mi Pay dal pusu do vlasů.
***
,,Madison? Vstávej jsme tady." Řekl někdo ale já jen zamumlala nějaké nepochopitelné slovo a spala dál. ,,Madison. Rád bych tě nechal ještě spát ale musíme si jít pro kufry. Venku už na nás čeká auto." Řekl Pay a já konečně vstala. ,,Jo aha, mi už jsme tady." Zívnu, a začnu se rozhlížet po letadle. Pay se usměje a podal mi ruku. ,,Tak pojď." Řekne a tahá mě po letadle k východu.
***
Před letištěm na nás čekal černý Mercedes. Paní nevěděla jsem že si můžou dovolit něco takového. Řidič auta mi otevřel dveře a já si sedla do zadu a Pay vedle mě. Byla jsem zmatená a rozhlížela jsem se po okolí, jednoduše jsem na chvilku přestala vnímat realitu. Ani jsem si neuvědomila že auto jede. Z mého přemýšlení mě vytrhnou Paytonovi ruce které mi zapínají bezpečnostní pásy. ,,Jejda, promiň já jsem se nad něčím zamyslela." Omluvila jsem se a Pay mi jen položil ruku na stehno a usmál se.

Já nemůžu, Pay je tak milej a sladkej. Ale vydrží mu to? Co myslíte?