MOBIUS PLANET: Boj o život

2 kapitola

,,Teď už nám neutečeš, zrůdo" řekl hrozivý hlas.

Sonicovi se zastavilo srdce a zježili se mu bodliny. Jeho oči na okamžik zazářili modře ale dovedl svou schopnost ovládnout. Tyhle věci se jednoduše dějí...řekl si. Neublíží mi. Už nikomu nedovolím aby mi ublížili. Nevědí co umím. Říkal si v hlavě ale i přes to se neubránil strachu. Ve skutečnosti jeho odhodlanost bojovat byla stejně velká jako měl strach. Pomalu se otočil aby tyranům čelil ale co spatřil ho překvapilo.

Ta zlá věta nebyla mířená na něj. Ve vzdálenějším koutu uličky stálo asi pět chlapců. Tři lišky, jeden medvěd a jeden rosomák. Všichni se hrozivě tyčili nad svou obětí a kopali do ní.

,,Prosím, prosím neubližujte mi" plakal malý chlapec. Sonic na něj pořádně neviděl ale myslel si že je to liška. ,,Bolí to. Hrozně to bolí!"

,,Až z tebou zkončíme budeš rád že vůbec přežiješ" řekl medvěd.
,,Jo" přitakal jeden lišák ,,zrůdy jako ty tu nechceme. Tvůj otec tě měl dávno zabít i s tvou mámou..." A kopnul lišáčka do obličeje.

Lišáček výkřik bolestí, a to byla pro Sonica poslední kapka. Dřív než si vůbec uvědomil co dělá, se schoulil do klubíčka a ohromnou rychlostí se proti tyranům rozjel v podobě ostré nekontrolovatelné smrtící koule. Když se vzpamatoval, uvědomil si že se nad lišáčkem tyčí v obraném postoji a pět násilníků mu leží zraněně u nohou.

,,Co to sakra?" Ptal se zmateně rosomák když vzhlédl k rozuřenému modrému ježkovi ,,Co jsi zač?"

Sonic jim neměl jak odpovědět ale výhružně na ně zavrčel aby jim dal najevo že mají raději co nejrychleji zmizet.

,,Nepleť se do toho ježků" řekl jeden z lišáků a bojovně se postavil ,,Jen jsme si hráli, tak si dej odchod"

Sonic by možná znovu neztratil nervy, nebýt toho že ten druhý lišák se znovu natáhnul po malém lišáčkovi který ležel schoulený na zemi a celý se třásl. Jeho bolestné zakňučení Sonica upozornilo že se druhý lišák ještě nevzdal, a hrozivě se k němu otočil. Rozmáchl se po něm pěstí a silou ho udeřil přímo do tváře. Koutkem oka viděl že si to jeho přátelé nechtějí nechat líbit. Jeho rychlost mu však dovolila na ně zaútočit dřív. Když tyrani znovu spadli na zem, už nevstali. Nervózně na něj vzhlíželi v uvědomění že s tímhle ježkem není radno si zahrávat.

Sonic na ně znovu zavrčel ale tentokrát to vypadalo že chlapci jeho signál pochopili. Rychle se zvedli a rozběhli se pryč. Jen jeden z lišáků se zastavil a vražedně se zadíval na lištičku křičící se na zemi. ,,Ještě se uvidíme, zrůdě" řekl svou hrozbu a utekl tak rychle jak jen mohl, aby se snad za ním Sonic znovu nerozběhl.

Sonic se za nimi díval, a skutečně tu možnost zvažoval. Měl ale strach o malou lišku jenž vzlikala na zemi. Až teď si uvědomil že je udýchaný. Popravdě řečeno, Sonic si nepamatoval kdy by byl naposledy zadýchaný. Ale teď byl. Měl pocit jako by někde uvnitř něj vybuchla bomba.

Otočil se k malé lišce. Chlapeček se krčil u zdi uličky a vypadal že zachvíli omdlí. Sonic viděl že je zraněný. Měl na hlavě krvavou ránu, ale krev byla na celém jeho kožichu spolu se špínou a modřinami. Byl maličký. Netroufl si říct kolik by mu mohlo být ale rozhodně ne dost na to aby se tady potloukal sám. Ale podle toho jak byl chlapec hubený, se obával že sám byl už nějakou dobu.

A pak si Sonic všiml ještě jedné věci. Ten liščí chlapec měl dva ocasy. A to mnohé vysvětlovalo. Lišil se. Sám Sonic nikdy neviděl ani neslyšel o dvouocasé lišce. Proto mu ti chlapci nadávali do zrůd. Byl jiný než oni. A to mu připomělo dětství jeho samotného. Sonic a tento liščí chlapec byli stejní. Až na to že Sonic nakonec zjistil jak se bránit. Ale tento malý lišáček...