Venku si prozpěvují ptáčci v dály a slyším šum ranního města...
Huh, to jsem nezavřala okno, opět zavřu oči... počkat to už je ráno? uh
Převalí se na bok k nočnímu stolku. No jo za pár minut mi má zvonit budík. Pomalu se posadím na kraj postele, prolnu si oči, rozkoukám se okolo a zacvaknu budík, aby už nezvonil. Pomalu vstanu, obuji si králičí papuče. Poté pomalu kráčím pomalu k oknu, kde roztáhnu žaluzie. A otevřu okno dokořán, pak se vrátím a zkontroluji, jestli jsem si připravila oblečení. V tom si uvědomím že vlastně jsem přestoupila na jinou školu, takže si musím vzít novou uniformu, kterou mám stále zabalenou ve skříni v obalu. Když přistoupím ke skříní tak se otevře a rozsvítí se v ní, vyberu si novou uniformu odnesu si jí do koupelny. Poté ranní hygiena plus sprcha, po sprše si usuším vlasy obleču se dojdu zavřít okno, z nočního stolku si vezmu cloudlink zkontroluji zprávy nějaké ty novinky. Hned na to slyším z zdola : Snídaně!!
Poté hned na to seběhnu schody pozdravím hospodyni, a usednu ke stolu, pozdravím rodinu a hned na to poděkuji za jídlo. Dnes mi udělali moje oblíbené jídlo rýži s mangem a k tomu kokosovou vodu. No nebudu dělat chytrou, ale kokosová voda dodává hodně elektrolidů hodně lidí to neví, ale je to jenom tak bokem heh. Jinak mamka se opět ptá: „Jak se těším na novou školu? " Odpovídám: „Že se těším a doufám, že budu tak perfektní jako do teď: „Otec se zasměje: „ Nebuď na sebe tak tvrdá." opět na to matka odpovídá: „No ale jen ať je dokonalá." „Ano mami budu perfektní, protože chci dělat radost oběma, hlavně tobě mami, protože jsi na mě tvrdá z dobrého důvodu a chápu to. Tím nechci říct, že si cením víc mamky mám vás ráda oba stejně a respekt mám také stejný." Otec se podívá na hodinky a řekne: „No nic už je čas jed tak půjdeme." Já která má špinavou pusu vykřikne: „Už .???!" Utřu si pusu a vyrazím tedy ven. U východu se podívám na aktovku, kterou jsem nezavřela a uvidím v ní knihu, kterou jsem si půjčovala před týdnem. Poté zavřu aktovku nastoupím do auta, které už je nastartované. Protože startujeme na dálku, což je super, nikdy tam není vedro nebo zima. Když vyrazíme se mamka otočí a zeptá: „Máš vše?" Odpovím: „Ano mám vše neboj mami." Když takhle vyjíždíme otočím se a sleduji zavírání brány ,poté se otočím a koukám z bočního okna, o které jsem opřená a zamyslím se nad tou knihou.
Když se mi pomalu zavírají oči tak si vzpomínám na ten moment když jsem vstoupila do knihovny a byla jsem v úžasu jak obrovská je, na levo jsem viděla studující lidi a v pravo zase obrovské regály, které byly i přede mnou také. Když se vydám do předu projdu pár uliček až dojdu k regálu kde je poslední kniha, ale v takové výšce kde nedosáhnu. Když se pro ni pokouším vyskočit tak zakopnu a narazím do regálu, odrazím se od něho a spadnu na bobek. Kolem mě začne padat miliony knih včetně té mé, kterou chci. Zavřu oči čekám kdy mě praští , avšak v ten moment přiběhne někdo a chytí jí na poslední chvíli. Položí jí vedle mě v tom otevřu oči. Vidím člověka s maskou přes pusu s kapucí na hlavně, který mi natahuje ruku. Když se zvednu očistím se a opráším, tak mu velice moc poděkuji, mezi tím mi on zvedne všechny knihy a vrátí je na místo. Když se naklání pro poslední knihu na něj znova promluvím : „Ještě jednou děkuji za to že jsi mě zvedl a zachránil mi obličej od té knihy. Jinak tu knihu potřebuji, mohla bych si jí vzít?" Odpovídá jemným hlasem: „Ovšem tady je." Natáhne se a podá mi jí se skloněnou hlavou tak abych mu neviděla do obličeje a odejde, v poslední chvíli ale jen tiše zašeptá, to nic nebylo. Když zacházel a já ho téměř neviděla jsem zahlédla jeho prsten, který byl překrásný a hlavně nezapomenutelný. Když jsem si ještě vzala pár dalších knih tak jsem odešla. Po východu z knihovny jsem se probudila v autě a uvědomila jsme si , že to byka jen vzpomínka z předchozích dnů. Když jsem otevřela oči viděla jsem nádherný východ slunce.
