What a Life

Závěr (Pro Ali)

Jistě, jistě, já vím. Poslal jsem ti dopis. Hustě popsaný A4 list, do kterého jsem sepsal úplně všechno co mě napadalo. Ano, budu se opakovat. Uznávám, trápit tě v jeden den tolika mými výlevy není úplně fér, ale na mou obranu, tohle je tradice. Moje tradice, já ji založil před dvěma lety a nevzdal bych se jí, ačkoli tehdy byla povídka dvakrát delší a byla Ereri. Příště to napravím.

Co bych tedy chtěl říct? Možná začnu od povídky, byť žádný svátek není o dárcích. Tohle bylo šílené. Nemám nejmenší tušení jak se všechny věty, které jsem použil, vyslovují, jestli skutečně znamenají co znamenat mají (vyjma květiny, to nápadně připomíná anglické flower) a jmenuji se, jelikož to jsi mi prozradila ty. Chtěl jsem to ale zkusit, ten nápad se mi zdál naprosto šílený a když už nic jiného, říkal jsem si, že by přece jen mohl pobavit. Možná. Každopádně smekám, že jsi se ten jazyk naučila a že mu hlavně rozumíš. Je mi jedno co kdo tvrdí o tom, že jsou jižanský jazyky snadný. První tahle povídka, pak kruté zjištění že „famoso" neznamená „famózní," minimálně když to hodím do překladače (a následné uvědomění že famózní a slavný budou patrně synonyma) mi tenhle názor vyvrátily. Italština je krutý, nemilosrdný jazyk pro odvážlivce, sebevrahy a Federica. Do příští knihy je zase tvá. :)

Nu, měl bych si přestat dělat legraci a začít mluvit vážně (tahle věta mě vždycky bytostně děsila, vzápětí co ji řeknu ze mě pokaždé vypadne nějaká kravina. Musím se dneska kousnout)

Jsi moje kamarádka. Co to znamená? Jsi sakra odvážná, hodná, milá, obětavá, a k mé smůle taky neskutečně... učenlivá. Přísahám, že jak jsme se začínali bavit, nebyla bys schopna byť pomyslet na takové podrazy, kterých se mi teď dostává. Ty víš o čem mluvím, těch sedmdesát kapitol co u mě najednou bylo se nezapomíná. Ale jsi moje úžasná kamarádka, u které můžu být za tohle všechno jen rád, protože být jediný sadista široko daleko by člověka brzy omrzelo, nemyslíš?

Jsi, bylas a budeš moje kamarádka, máme na budoucnost až moc plánů a já s nimi se všemi počítám od procházky Prahou po Kaufland, kde budu ležet na lavičce s čeganem položeným vedle sebe na zemi, propalovat tě pohledem, na kolenou otevřený noťas, a skuhrat jak mám sakra na stará kolena opravit tolik kapitol, načež ty pozvedneš obočí - víš který pohled myslím, dělají ho úplně všechny tvé postavy, takže nepochybuji, že ho umíš taky.

Zase jsem mimo vážnou notu. No nevadí.

Jsi můj vzor, můj korektor a trapitel, podpora... A fanoušek všech mých objevů, ať už letiště v Ruzyni nebo chudáka Beskyda.

Můj Alan (ten nebyl zas tak typický), Levi, Daniel, David (no jo, tohle prozrazovat nemám když to ještě nevyšlo ale stejně tyhle moje výmysly nikdo nečte), a milovník všech těch, které mám naopak na svědomí já (byť jsou občas až příliš emotivní).

Měl bych skončit. Zase mluvím na půl tisíce slov. Zkrátka, vážím si tě, vážím si všeho času který mi věnuješ a doufám, že ještě chvíli věnovat budeš. Co chvíli, Kaufland je ještě za dlouho. Drž se, buď zdravá, veselá, svá, úžasná, a užij si narozeniny, o to tu přece má jít.

Buon compleanno! ;)