Povědomá tvář [HP, Snarry]

sold my soul to a sweet melody

Pořád se neznáme. Pořád odchází v noci.

Ale... je to jiné. Cestou ke mně si povídáme. O všem možném i nemožném. O sportu, o divadle. O hudbě i o knihách. Michael toho ví hodně. Má dobrý vkus. Hodně cestoval. Má rád impresionismus. Monet je podle něj geniální klasik ale jeho oblíbený je Turner, který prý paradoxně ani impresionista není. Hudbu má rád klasickou a baletní ale podezřele často si pobrukuje rock. Čte takové ty těžké ruské romány, kterými by se dal někdo zabít, ale někdy čte i detektivkou s lesklou obálkou.

Dává přednost steaku před salátem ale salátu před těstovinami.

Nemá mozoly a nehty má vždycky čisté a pečlivě zastřižené. Prsty má poseté drobnými jizvičkami jako by trávil celý život v kuchyni. Možná nepracuje v bance ale je někde šéfkuchařem? Kdyby musel brzo ráno na trhy, tak by dávalo smysl, že nezůstává do rána.

Vždycky si dá červené víno.

Je opatrný.

Jednou nás přepadl zloděj. Nehádal se s ním. Hodil mu hodinky i peněženku a rychle mě odtáhl pryč. Ani mi nedal šanci něco říct nebo nás bránit. Prostě mu ty peníze dal a nazdar. Na penězích mu nezáleží. Je jako někdo, kdo se o ně nikdy nemusel starat. Neříkal jsem mu, že je zbabělec. Lepší je dát peníze než život. A asi jsem rád, že si na nic nehrál.

Nevadí mi, že je zbabělec.

Ale stejně se neznáme.

Ani já jsem mu toho o sobě moc neřekl. Neptá se. Nikdy se neptá.

Stačí nám to tak.

Stačí mi to tak.