Duch, monstrum, démon
Moje vlastní šílenost ?
Bojím se lží.. a proto moje mluva, je čistá upřímnost
Utápěla jsem se v lécích a hledala lásku
Padala na kolena, chtěla další dávku
Roztrhá mě to na kusy, když budu chtít jít
přes tu lávku
Seděla jsem stovky hodin u psychologa
Nevěděl, jak mi pomoc
V Bohnicích jsem hledala ve 13ti letech
čistou pravdu
A teď tu stojím, v 17ti letech.. vím, že svět.. pořád vidím bledě
Ležím a přemýšlím, jestli jsem reálná a nelítám v nebesích
Protože svoje vlastní tělo necítím
Přestup, ze školy na školu
Byla to pěst do obličeje pokaždé, co vešla jsem
Psala jsem ty dopisy a doufala, že je budou číst, moji rodiče
Každý den a každé ráno, další prášky měla jsem
Říkali mi, že bez toho..
budu za chvíli ležet mrtvá pod mostem
Městem procházela jsem a viděla ty tváře
Věděla jsem, že s tímhle mi nikdo pomoc nedokáže
Schytala jsem facky, silný tak, že tekla mi krev
Říká se tomu šťastná rodina
Ale nikdo nevidí ten brek
A já přála si, jen najít to štěstí a vědět, že můžu být v pořádku
Jenže do mě cpali další léky a já necítila nic víc, než samotu
Každý den a každou noc, usínala jsem v slzách
Mám za sebou 23 pokusů o sebevraždu
A pořád nejsem mrtvá
Je mi 16 let a mé jméno slyší, každý z vás
Jmenuji se Karolína Elizabeth
A tenhle příběh, čte jeden z vás
