Stopařka

14.kapitola

Tak uznávám je to kratší, ale mám hroznou radost, že jsem napsala aspoň něco :D

Ten zpropadený zvuk klepání na dveře začínám ze srdce nenávidět... Připadalo mi jako bych na očních víčkách držela závaží, moje končetiny se odmítaly pohnout a otravné ťukání na dveře nepřestávalo.

„Stopařko vstaň, zaspala jsi!"

Víte, že mě to celkem ani nezajímá?... Pokusila jsem se vytěsnit ten zvuk z mojí hlavy a přetočila se na druhý bok s polštářem přes hlavu. Díky bohu, polštář efektivně utlumil duté zvuky. Nemám náladu vstávat, nemám náladu, cokoliv dělat.

„Dělám to nerada, ale Sebastien mě poslal."

Dalším zvukem bylo cvaknutí mého zámku a zvuk, jak se dveře rozletěly a s hlasitou ránou praštily o zeď. V mžiku jsem byla vzhůru a třeštila jsem oči na dveře, které se od odrazu napůl znovu zavírali přičemž na zdi byla celkem slušně odřená barva v místě, kam dveře uhodily.

„Ups, to jsem malinko přehnala. Promiň."

Ze svojí postele jsem zúžila pohled na Meghan, která stála ve dveřích a pozorně si prohlížela, co způsobila, než se na mě kajícně podívala.  Valily se z ní vlny šedé a tmavě zelené barvy na znak lítosti a netrpělivosti. Ze rtů mi unikl tichý povzdech a zatřásla jsem hlavou. Nemělo cenu se rozčilovat. Pokud šlo o Meghan a její schopnosti, tak to bylo zbytečný. Mohla jsem být jenom ráda, že ty dveře nevyletěly z pantů úplně.

„Pomůžu ti to opravit, já jenom fakt netušila, že to bude takhle silný, myslela jsem, že..."

Teď už probuzená jsem zvedla ukázováček do vzduchu a umlčela Meghan, která přešlapovala na prahu a nechávala mi tak do pokoje proudit přímo ledový vzduch. Zavrčela jsem ve vzteku, když první vlna chladu přešla přes moje ruce. Má deka letěla k zemi.

„Zavři ty dveře, je tu zima!"

Přehodila jsem nohy přes kraj postele a v zápětí šokem zastavila Meghan, když jsem viděla, jak podruhé natahuje ruce ke dveřím ve známém gestu.

„Ručně Meghan!"

Meghan nadskočila při mém rozkazu, ale podívala se na mne přes rameno, jak normálně, jako každý člověk sáhla po klice a dveře zavřela.

„Jasně, promiň, síla zvyku?"

Na jazyku mne pálila otázka typu: „A jak dlouho máš ve zvyku mlátit dveřma?" ale zatnula jsem zuby a začala se převlékat. Shodila jsem ze sebe své triko a tepláky na spaní. Vyměnila to, za čisté džíny a klasické tričko s véčkovým střihem a mikinou.

„Wau, musím uznat, že to tu máš celkem útulný."

Ztuhla jsem v momentu, kdy jsem si přetahovala mikinu přes hlavu. Na Meghan stojící stále u dveří jsem naprosto zapomněla, a teď si se zájmem prohlížela a hodnotila každičký centimetr mého pokoje. Nejdříve její pohled padl na neustlanou postel, poté na hromadu knih na polici a nevynechala ani mé okno, kde byly jako vždy chaoticky poházené polštáře. Asi čekala, že jí za její kompliment poděkuju, ale to se mýlila. Mé kroky zamířily ke stolu a mé oči padly na stříbrný kříž, kteří ležel na stejném místě, kde jsem ho nechala. Konečky prstů jsem přejela přes chladný povrch, než jsem jej pevně vzala do dlaně. Necítila jsem, žádný nával energie, nebo jiskření a opatrně dokázala připnout řetízek na svůj krk. Meghan si v tu chvíli odkašlala.

„Ehmm, Sebastien chtěl aby jsem tě vzbudila, protože ten pár už je tady. Přijeli už před nějakou dobu...asi před patnácti minutama."

Ve chvíli, kdy jsme si byla jistá, že kříž je na svém místě, skrytý pod mojí mikinou jsem zase mohla fungovat. Až teď jsem se na Meghan pořádně podívala a mohla si prohlédnout její pletený svetr s vločkami na rukávech a klasické černé tepláky, které měla na sobě. Jako vždycky vypadala upraveně a znovu se začala rozhlížet po mém pokoji. Nebylo mi to příjemné. Byly tady moje věci, moje soukromí a všechno bylo mé. Vytrhla jsem Meghan od jejího zkoumání otevřením dveří a vklouznutí na chodbu. Moje mikina mi v tu chvíli vážně přišla vhod i přes topení, které tu bylo. Zalovila jsem v kapse a dvakrát rázně otočila klíčem v zámku, abych zamkla. Meghan se vedle mě ošívala.