Stopařka

19.kapitola

Tak promiňte je to o něco později, ale ty testy a škola jsou šílený :( Učení mě jednou zabije :( Nicméně snad se nezlobíte a tady je kapitolka :)

„Takže je někde bez oken, a drží ji dva muži. A neví, kde je...."

„Jo, Einsteine, skvělá dedukce. To už jsme slyšeli."

Plácla jsem sebou po zádech na dřevěné parkety. Už je to dvacet minut. Dvacet minut od chvíle, co jsem se posadila do tohohle kruhu a převyprávěla svou vizi o Brittany Foxové a zahájila tak tohle divné sezení v kroužku. Po celém těle mi pod oblečením naskočila husí kůže. Bylo to hrozné, a já nenáviděla ten bezmocný pocit. Bylo ticho. Všichni pohrouženi ve svých myšlenkách až na Tylera, který již snad po páté shrnul celý příběh, Cam zarytě mlčel a díval se do země, Audrey si pohrávala se svými brýlemi a Meghan se tiše hašteřila s Tylerem. Nejhůře na tom byl Ethan. Seděl vedle mne a po celou dobu nevydal jedinou hlásku, vlastně se ani nepohnul. Bylo to děsivé a můj pohled neustále zalétal práve k němu. Aura, která ho obklopovala se nedala s ničím srovnávat. Skoro jako by upadl do temnoty, ze které jsem ho chtěla dostat. Aniž bych si uvědomila, co dělám se má levá ruka dotkla Ethanovi. Nedal nic najevo, a j áse chtěla odtáhnout, ale v momentu, kdy jsem z rukou chtěla vyklouznout svou dlaň otevřel a ta má do ní zapadla. Stiskl mne a už nepustil.

„Fajn, takže to máme Brittany Foxovou, ale co Holly Parkerová a taky ten novej malej kluk, jak se to jmenuje?..."

„Alex, Alexandr Madison."

Můj mozek, jako by neposlouchal, když jméno mého bratra opustilo má ústa. Nemusela jsem ani zvednout pohledy, abych zjistila, že na mne všichni civí.

„Jo, to je on. Utekl ze školy, ne?...nebo něco takovýho jeho rodiče říkali."

Meghaniny otázky byly na jednu stranu chytré, ale na druhou otravné. Mé zuby se k sobě pevně tiskly.

„On by neutekl."

A bylo to tady znova. Moje pusa prostě nemohla zůstat zavřená, ale neposlouchala mne. Úžasný.

„Jak to víš? Kde bereš jistotu? Zjistili jste se Sebastienem něco?"

Pohlédla jsem nahoru. Jak zvláštní byl osedět na tomhle místě v kruhu na starých, dřevěných parketách kolem barevných stínů, které vrhala skleněná vitráž, navíc s lidmi, které jsem doteď prakticky ignorovala. Mé oči se zaměřily na Audrey. Seděla na protějším místě přede mnou a měla prázdný, možná skelný pohled. Zasněný....její aura nabírala na zvláštní melancholii a opatrně zvedala pohled, jako by v mých očích hledala ujištění. Zavrtěla jsem hlavou.

„Nezjistili jsme mnoho, ale vím určitě, že Alex Madison neutekl od svých rodičů."

Atmosféra kolem zhoustla a já ucítila pevný stisk na své levé ruce. Nenašla jsem sílu na to se na Ethana otočit. Proudilo mnou zvláštní jiskření, když držel mou ruku, jak probíhal souboj mezi mnou a Audrey. Nezažila jsem, aby se Audrey tak hádala, ale teď bych lhala, kdybych netvrdila, že v jejích očích byla divná bolest.

„Fajn, budu ti věřit Stopařko. jen říkám, že útěk z domova je v této době už celkem normálním řešením."

A pak tam najednou byla Meghan. Pozorovala jsem, jak se mírně naklonila k Audrey, jako by sdílely nějaké tajemství a setkaly se ve vzájemném objetí. Bylo tak silné sledovat, když se jejich aury vzájemně promíchaly a spojily v jednu. Proč?... Můj pohled putoval přes Tylera na Cama. Oba se dívali na stejnou scénu, ale stejně tam bylo něco v jejich pohledu. A jakmile se mi věty a pocity Audrey spojily, jako kusy skládačky jsem zalapala po dechu.