LaBaby

Hata

Po večeři, kterou mě taťka zachránil ze spárů modrookého muže jsem měla namířeno do pokoje, protože modroočko spolu s jeho otcem stále okupovali náš dům. Při večeři jsem zjistila, že tu jsou kvůli nástupu toho vetřelce do tátovy firmy, což mě absolutně nezajímalo a tak jsem se chtěla zachumlat do postele a pustit si seriál, ale to by mě nesměl přerušit zvuk kamínků dopadajících na mé okno. Nechápavě jsem nakrčila obočí, spustila jsem nohy z postele a přešla k oknu, které jsem následně otevřela, abych spatřila narušitele mé večerní idylky. K mému překvapení to nebyl modrooký muž, kterého jsem očekávala, ale byl to Theo, náš zahradník a zároveň můj blízký přítel. Od začátku nás spojovala láska ke květinám a to byl ten důvod, proč jsme se tenkrát dali na naší zahradě do řeči a od té doby jsme tak trávili většinu dnů a večerů. Theo byl gay, ale málokdo to o něm věděl, protože by to do něj asi nikdo neřekl. Vypadal jako typický lamač dívčích srdcí a při tom je velmi citlivý muž.

„Theo?" zasmála jsem se a pozvedla jsem obočí. Nevím co ho zas popadlo, ale tohle jeho noční vyrušování bylo více než obvyklé.

„Connor mě nechal a my dva to jdeme zapít do klubu nebo já se zblázním Alexandro!" vychrlil na mě ukňouraně a já se nestačila divit. Theo s Connorem to spolu už delší dobu táhli a Theovi na něm opravdu záleželo. Po pravdě jsem neměla na klub nejmenší chuť, ale co bych pro kamaráda neudělala. 

 „Jdu se oblíct, za 20 se sejdeme v zádu" zabouchla jsem okno a v rychlosti jsem se přemístila ke skříni, kterou jsem otevřela a upřela pohled na oblečení. A teď co. Klasicky jsem u skříně strávila víc než 20 minut a vztekala jsem se jak malá holka, ale nakonec jsem objevila šaty, které ještě nespatřily světlo světa nikdy jsem je na sobě neměla. Byly tmavě fialové s hlubokým výstřihem a s ramínky tvořenými z blyštivých kamínků, které se na volných zádech křížily. Byly úchvatné. Na nohy jsem nazula sandálky na podpatcích a přes ramena jsem si přehodila koženou bundu. Nalíčená jsem naštěstí byla ještě z rána a vlasy se mi kroutily v hříšných vlnách. Naposledy jsem si zkontrolovala svůj vzhled v zrcadle, popadla jsem černou kabelku na stříbrném řetízku a vyšla jsem z pokoje. Seběhla jsem schody a jako myška jsem se tichými kroky vydala k zadním dveřím našeho domu. Bohužel jsem nezůstala bez povšimnutí a z otcovo pracovny, která měla pootevřené dveře, ze kterých vycházelo tlumené světlo lampy se ozval táta.

„Kampak mladá dámo?" povzdechla jsem si, otevřela jsem dveře úplně a zastavila jsem se ve futrech. U stolu seděl táta, Nicolas což byl otec toho troufalého floutka a on.

„Jdu ven s Theem. Neboj dopravím se v pořádku" sklonila jsem hlavu a hodila na taťku psí očka. Věděla jsem, že to na něj vždy zabere, protože by mi snesl modré z nebe a já toho možná občas využívala.

 „Takhle?" pozvedl podezřívavě obočí a sjel si mě pohledem. Celou dobu jsem na sobě cítila druhý pár očí, které patřil modrookému muži, jehož jsem s přehledem ignorovala, jakoby v místnosti vůbec nebyl.

 „Řekni mi kam jdeš a pak můžeš jít" táta mi vždy věřil, ale chtěl vědět kde a s kým jsem, což byla vlastně celkem fajn podmínka.

 „Jdeme do Haty" Hata je klub, který je sice na druhé straně města, ale je náš oblíbený. Taťka jen přikývl a zrak vrátil zpět do papírů, za to pohled vetřelce mě propaloval stále. Otočila jsem se ve dveřích a ve vteřině jsem byla pryč. Byl čas na to se odreagovat a užít si večer.

 „No konečně" zavrčí Theo a vydává se k silnici. Utíkám za ním a nasedám do taxi. Ani jsem si v tom fofru nevšimla jak skvěle Theo vypadá. Měl na sobě košili s květinovým vzorem, kterou měl do půlky rozeplou, černé džíny, bílé tenisky a jeho blond vlasy se kroutily do rozkošných prstýnků.

 „Bar Hata prosím" oznámí řidiči, který se na jeho povel rozjíždí do již jmenovaného baru. Po 20minutové cestě zastavujeme u nízké budovy, ze které se ozývá hlasitá hudba a křik mladých lidí. Venku se potácí pár opilců a u lamp zvracejí ti, kteří to přehnali. Bože, doufám, že já takhle dnes nedopadnu. Z mých myšlenek mě vytáhne blondýn tahající mě za ruku z taxíku směrem ke dveřím klubu. Do očí mě okamžitě uhodí ostré světlo z reflektorů směřujících na parket a do nosu směs alkoholu, cigaret, potu a voňavek. Procpáváme se davem až jsme konečně u baru, kde ale naše cesta nekončí. Theo si vyžádá kýbl Cuba Libre. Když obdrží svou objednávku, čapne mě za ruku a táhne mě směrem k boxům. Po asi 5 minutách hledání volného místa se konečně usazujeme do boxu téměř v rohu, takže od tuď máme výhled skoro na celý bar.

 „Tak na nás" zakřičí Theo a oba se se smíchem shýbáme k brčkám trčících z kýblu a napijeme se. Kdybych ale věděla, jak dopadnu, tak bych se asi nikdy nenapila.