Dohoda,kterou musí dodržet

54-Důkaz

Pohled na tu pohromu ani jednou nepřeruším.Srdce mi buší tak rychle,že asi dostanu infarkt.Vykopu se z auta a běžím k domu.Něčí ruce mě zastaví.Na malý okamžik mě napadl Harry,ale je mi jasný že je to Zayn.

Podlomí se mi nohy,Zayn rychle zareaguje a chytne mě.Odnese mě až do auta.Všechno mám rozmazané.Proč se všechno musí dít jen mně.Začnu opět na novo brečet.Nemám ani sílu se zvednout.Cítím se,tak slabá jako nikdy.Dříve jsem si přála,aby se mu něco stalo,ale teď když se to děje je to úplně něco jiného.

V autě jsem musela usnout,protože se probudím v posteli.Do obličeje mi udeří sluníčko.Poprví za celej svůj život nejsem ani naštvaná,že na mě svítí.I když jsem tam byla zavřená jen pár dnů,sluníčko mi chybí.Nějak se vyškrábu z postele a kouknu se z okna.Paprsky mě krásně hřejí na kůži.Po tváři se mi začnou tvořit potůčky slz.Hřbetem ruky si je rychle otřu.Nemůže být mrtvý.

Po tom co jsem se dokopala do koupelny jsem si dala dlouhou koupel.A poté přišla část rozčesávaní vlasů.,,Asi si je ostříhám"Přemýšlím na hlas.A pokračuju dál.Sama sebe nepoznávám.Tváře mám propadlé.A větší kruhy pod očima jsem ještě neměla.Trošku jako mumie dalo by se říct.

Vlasy mám po půl hodině konečně rozčesané.Tak se vydám dolů.Moje nohy jako by se mnou nechtěli spolupracovat.Na konec to nějak zvládnu dojít až do kuchyně.Nikdo tu není...
Co jsem taky čekala,že mě tu všichni přivítají.V hlavě sama sobě dám facku za to jak naivní jsem.Udělám si snídani a svalím se na gauč.Moc toho nesním a opět usnu.

Probudí mě šramot hrnců.V hlavě se mi vybaví scénáře,když Harry dělala každé ráno největší hluk,aby mě vzbudil.Nikdy to nepřiznal,ale já vím že to dělal naschvál.
Je to...Louis.Asi něco vaří,ale proč u nás...u mě.,,Šípková Růženka je vzhůru."Řekne dost nahlas.Přijde sem i Zayn.,,Co tady děláte ?"Překvapeně se na ně dívám.Zvednu se a jdu k pultu do kuchyně.,,Přišli jsme za tebou."Dost nechápu. ,,A taky jsme ti přišli  říct co jsme zjistili."Udiveně se na ně podívám.,,Co ?"Řeknu to až s moc velkou nadějí v hlase.,,Mason chodil s Miou,když ji Harry zabil."Řekne Zayn.,,Aha,co Harry nebo Liam ?"Doufám,že už je našli.

Nejdříve se podívají na sebe,už teď vím že to není nic dobrého.Chvilku se k tomu nikdo nemá,nakonec začne mluvit Zayn.,,V domě bylo hodně mrtvých těl,ale ani jedno nepatřilo Harrymu nebo Liamovi.V nemocnicích taky nic."Nic na to neřeknu ani není třeba.Furt je tady naděje.Žádný těla pro mě znamená stále naživu. Panebože,Mason mě měl určitě  v plánu zabít už ten večer,když jsem byla v klubu,a potom jsme šli ke mně.Harry mi zachránil život.

Po týdnu

Konečně se cítím fyzicky dobře.Přibrala jsem a nejsem jen kost a kůže.Harry a Liam nic.Jsem na tom,tak že každý kousek v moji hlavě doufá.Logicky je jasný že jsou mrtví.Moje hlava to vidí jinak.Nenašlo se absolutně nic,jako by se vypařili.Ale kam ?   Kdyby přežili neozvali by se nám ?Tolik otázek,ale ani jedna odpověď.Nad mým každodenním přemýšlením už šílím.

Moje cesta opět vede do koupelny,kuchyně a tělocvičny a potom kancelář ve který jsem až do rána.Je to strašný stereotyp a jak já ho nesnáším.Bohužel nemám sílu na to to změnit.

Kanceláři se roznese zvuk telefonu.Na obrazovce svítí jméno Max.Je mu 28 a dělal pro tátu ty nešpinavější práce.Teď dělá pro mě.

„Noo"naplní místnost nepříjemný tón,,Paní Terranova,něco jsme našli."Vyschne mi v krku a na těle mi naskáče nepříjemná husinu.,,Co !?"V telefonu je chvilku ticho.,,Tak co jste kurva nášli !!"Zvednu se ze židle a rukou bouchnu do stolu.,,Stříbrný náhrdelník s křížem."Kurva.,,Kde jste ? Hned za váma přijedu." ,,Nemusíte,za pár minut jsem u vašeho baráku.",,Ok"Rychle odpovím a típnu to.

Neuběhne ani pět minut a slyším zvonek.Zvednu se a skoro běžím.Ve dveřích stojí Max a pár dalších u kterých ani neznám jména.Pokynu rukou aby sem šel.Do dveří se začnou cpát i ostatní.,,Vy ne !!"Zvýším hlas.Zabouchnu jim dveře před nosem.„Mluv",,Našli jsme ho v tom baráku,ležel u nějaký opálený mrtvoli."Vytáhne ho z kapsy je trochu špinavý.Hned si ho vezmu.,,To je všechno ?",,Jo" ,,Můžeš jít"Rozejdu se do kanceláře,zabouchnu dveře.

Po tváři mi opět začnou téct slzy.To nemůže být pravda.Ne on opravdu není mrtví.přívěšek si k sobě ještě silněji přitáhnu.

Otevřu dlaň a podívám se na něj je pokrytý černým popelem.Otřu ho je na něm jen pár škrábanců.Nosil ho furt nikdy ho nesundával.Naposled se na něj kouknu a nasadím si ho.Musím to říct klukům.

Promnu si obličej a podívám se na hodiny v počítači.

2:30

Dneska na nic nemám náladu,ani se nezatěžuju vypnout počítač.Mezi dveřmi si promnu obličej.A pokračuju dál,když v tom slyším divný šramot z tělocvičny.Vrátím se zpátky a v šuplíku ve stole, vyndám pistol.K čemu mám ty zasraný bodyguardy,když se mi sem v jednom kuse někdo sere.Jdu pomalu,ale jistě ke dveřím,nohou je postrčím,abych měla lepší výhled.Ve tmě vidím osobu,kterou rýsuje měsíční světlo z velkých oken.Pokouším se zaměřit na něco povědomého.

Po chvilce to vzdám a rozsvítím.Pohled na osobu mě dost zaskočí...brečí.Zayn brečí u mě v tělocvičně jak divný.Stoupne si ihned když rozsvítím,u toho se i otočí.Nejpravděpodobněji,protože nechce abych viděla jak brečí.

Ticho prolomí popotáhnutím.,,Zayne"Řeknu to,tak divně ze to vyzní spíše jako přiškrcená slepice.,,Běž pryč."Jednoduše mě odbije.,,Je to můj dům,takže.."Nechám ať si to přebere po svém.Já jsem fakt strašná,on tady brečí a já ho vyhazuju.Nikdy mě nikdo neutěšoval když jsem brečela...nevím jak se mám chovat a moje intuice je asi rozbitá.,,Neboj nebudu ti tady překážet."Vyplivne na mě.

Pořad je mezi námi pár metrů odstup.
,,Ne počkej..promiň j..já.Co se děje ?"Dokážu zformulovat větu jsem na sebe hrdá.Chvilku na mě kouká a nakonec odpoví.,,Já sám nevím,nebrečel jsem tak od svých osmi let."Uchechtne se.,,Kdo by to byl čekal,že mě Harryho smrt,tak vezme.U Liama to je jasný byl to dobrej člověk."Po tváři mi stéká pár slz.On už taky přestal doufat a to ani neví,že se našel jeho přívěšek.Když si představím jak se cítím já,nedovedu si představit jak se cítí on,znal ho skoro celý život.,,Je jako klíště nečekáš to a máš ho přisátýho na srdci."Uchechtnu se.

,,A co tě sem přivádí ?"Přisednu si kněmu na zem do tureckého sedu.,,U mě..nebo spíš u nás..
Podívám se na něj.,,u Nialla.Je tam až moc ticho.",,No jak vidíš,tady to není o moc lepší."Rozhodím rukama.Na tváři se mu objeví úsměv.,,No taky to vidím čekal jsem asi něco jinýho,třeba ze se tady Harry schovává a ty nám to tajíš."Přizná se.,,Ty si mi to tady prošmejdil ?"Přitisknu si dlaň k hrudi jako že mě to zasáhlo.,,To teda stojím za hovno když jsem si ničeho nevšimla."Na tváři se mu objeví úsměv.

Mise asi úspěšně dokončena.
Musím samu sebe v duchu pochválit.Nikdo to za mě neudělá.Je to smutný,ale pro mě bůh asi jinej život nechtěl.Samota je docela krásná,dokud netrvá navěky.Možná někdy v příštím životě budu žížala a najdu další žížalu,která semnou bude.

,,Můžeš tu spát jestli chceš."Nabídnu mu.,,Jo to asi bude nejlepší."Po chvilce pronese do ticha.Zvedne se a taky mi pomůže na nohy.Jdeme spolu nahoru v příjemném tichu.Stojím před dveřmi mého pokoje,když si vzpomenu.,,Zayne"Řeknu a otočím se na něj.Stojí na půl v otevřených dveří v pokoji pro hosty.,,Noo"

Přívěšek,který jsem měla schovaný pod mikinou si odepnu a pevně ho sevřu v dlani.
Zayn,si ho zaslouží a ne já.Přejdu k němu,,Našli ho dneska."Sdělím suše.Položím mu ho do dlaně.Už se mám na odchodu,když mě chytí za rameno.,,Nech si ho ať na něj máš nějakou vzpomínku.Já jich mám víc než dost."V tichosti ho pozoruju jak za sebou zavře dveře.A já se vydám k sobě.

El ze se sebe děla chudinku😂nepřijde vám.Zayna jste určitě nečekali.

H.