ROSENROT

4. Pozor!

„Tak co dostala Stephanie od kluků k narozeninám?" Zeptal se Hans zvědavě, čímž se vrátil k tématu, které jsme probírali naši minulou společnou směnu. „Štěně..." Špitla jsem a myslela jsem, že bude Hans nějak nepříznivě reagovat, ale na to bohužel neměl šanci.

Modrá Mazda, jedoucí před námi narazila do vedlejšího černého Volkswagenu, který ve vysoké rychlosti narazil levým bokem do svodidel. Mazda byla nárazem odmrštěna zpět na pravou stranu vozovky a dostala smyk, při kterém se dokázala přetočit na střechu.

„Pozor!" Stihl vykřiknout blonďák sedící vedle mě. Mezi ránami se ozvalo kvílení pneumatik našeho auta. Díky mé pohotové reakci a dupnutí na brzdový pedál jsme nenarazili do nabouraných aut a naštěstí nikdo za námi nenarazil do nás.

„Co se to kurva stalo?!" Zanadával nechápavě Hans, kterému trvalo pár vteřin, než mu došlo, že by mi mohl jít pomoci se zraněnými, které jsem se okamžitě vydala ošetřit.

„Hansi vezmi lékárničku!" Křikla jsem od černého Volkswagenu, jakmile jsem spatřila zraněného řidiče, který byl v bezvědomí a levou stranu měl celou od krve, která tekla z ran od střepů autoskla. Řidič se musel praštit hlavou o boční okénko.

„Tady je." Oznámil mi Hans, který mi přinesl krabičku s autolékárničkou, kterou jsme spolu v autě vozili a okamžitě na to podal hlášení dispečinku, že potřebujeme dvě záchranky.

Okamžitě jsem začala v lékárničce hledat potřebné věci na základní ošetření zraněného muže. „Běž se podívat na toho druhého! Já to tady zvládnu." Rozkázala jsem Hansovi, který tu byl málo platný. Hans na nic nečekal a rozběhl se k Mazdě, která na první pohled vypadala hůře.

„Haló pane!" Oslovila jsem muže, ve snaze probrat ho z bezvědomí. Následně jsem mu zkontrolovala puls na krční tepně. Nemohla jsem ho nahmatat, a tak jsem musela rychle jednat. Okamžitě jsem si vzpomněla na náš policejní výcvik, který samozřejmě zahrnoval i první pomoc.

Pokusila jsem se otevřít zdeformované dveře auta, které se otevřeli až na druhý pokus. Odepla jsem bezpečnostní pás a pokusila se muže vytáhnout z auta. I když mi v krvi proudil adrenalin, který mi dodával nějakou sílu, tak se mi řidiče nepovedlo vytáhnout.

Naštěstí pro mě a zraněného řidiče k nám přiběhl starší duchapřítomný pán, který jel kolem. „Jste v pořádku?" Zeptal se a prohlédl si jak mě, tak řidiče. „Ano jsem." Vydechla jsem. „Pomůžete mi ho opatrně vytáhnout?" Zeptala jsem se, přičemž jsem ani nečekala na odpověď a okamžitě jsem muže instruovala, aby byl opatrný.

„Au!" Vykřikla jsem bolestí. Při vyndávání těla řidiče z auta jsem se řízla o plech karoserie auta do levé ruky, ze které mi začala téct krev. „Jste v pořádku?" Optal se starostlivě muž. „Ano! Teď je důležitější zachránit jeho! Zkontrolujte mu, zda nemá něco v ústech a pokud mu nebije srdce, tak zahajte masáž srdce!" Řekla jsem a pokusila se najít v lékárničce nějaký obvaz na ránu na svém levém předloktí.

Pán očividně nebyl moc zkušený. Pomalu ani nevěděl, kde má masírovat. Jakmile jsem si ruku stroze obvázala nějakým sterilním obvazem, tak jsem muže vystřídala.

Zkontrolovala jsem, zda má něco v ústech. Neměl, tak jsem mu jemně zaklonila hlavu, abych zpřístupnila dýchací cesty. Stále nedýchal a jeho srdce nebilo. Nezbylo mi nic jiného, než zatnout zuby a začít masáž srdce. Silná bolest na předloktí v kombinaci s celkovou únavou nebyla zrovna dobrá kombinace a mě začal docházet dech. Díky bohu řidičovo srdce začalo bít a řidič se znovu nadechl. Hurá!

Naštěstí už přijeli dvě sanitky se zdravotníky. „Měl zástavu a silně krvácí na hlavě." Vydechla jsem a odstoupila od nich, abych jim nepřekážela. Pohlédla jsem na obvázanou ruku. Krev přes obvaz silně prosákla.

Adrenalin, který se mi postupně z krve vytrácel zapříčinil to, že se mi začalo dělat zle. Motala se mi hlava a žaludek jsem měla jako na vodě. Musela jsem se jít posadit zpět do služebního auta. Bylo mi jasné, že to za chvilku přejde. Můj mozek pouze potřeboval zpracovat předešlé okamžiky.

„Co se děje?" Přispěchal starostlivě Hans. „Jen se mi udělalo špatně, ale to bude dobrý." Mávla jsem rukou nad svým fyzickým stavem. „A ta ruka?" Ukázal Hans na zakrvácený obvaz. „Zajdu pro doktora!" Řekl a zmizel, než jsem stihla cokoliv namítnout. Zamotala se mi hlava, a tak jsem se plně opřela do sedačky a zavřela oči.

„Jste v pořádku?" Ozval se mladý záchranář, který přišel za mnou poté, co se postarali o zraněné řidiče. „Ano, jen jsem se řízla do ruky o plech auta." Řekla jsem zkroušeně, protože ta ruka silně bolela. „Podívám se na to." Řekl pohotově a začal mi obvaz sundávat.

Jakmile ránu odkryl uhnula jsem pohledem. Krev mi nedělá zrovna dvakrát dobře. „Obávám se, že tohle bude na šití. Pojedete s námi a v nemocnici zjistí, zda nejsou porušeny vazy." Oznámil mi mladý blonďák a pomohl mi vstát z auta.